Mirka Nezvalová: Opilý mazanec
Velikonoční svátky jsou za námi a my můžeme začít plánovat, co příště s ohledem na tradice zvládneme lépe. Třeba, že se zdokonalíme ve zdobení kraslic nebo v pletení pomlázky nebo – a tady si dosaďte už podle svých zkušenostní sami.
Já osobně si dávám předsevzetí, že už nebudu péct žádné mazance. Skvělé kynuté a nadýchané uměla moje babička Justýna i moje maminka Slávka, takže jsem bývala vždy obdarovávána a nic mě nenutilo pustit se do jejich výroby.
Jak šel čas, zvládali jsme to pak vždycky bez mazanců, ale letos jsem si řekla, že se do nich pustím. Nikoliv do toho kynutého, ale pěkně zdravě tvarohového.
Den dopředu jsem namočila rozinky do rumu, ale protože nejsem žádná škudlilka, použila jsem z ciziny dovezený osmdesátiprocentní rum a na jeho množství jsem fakt nehleděla.
Výsledek pak byl zcela jasný – bytem se při pečení šířila intenzivní rumová vůně a tvarohový mazanec se místo do výšky - i s ohledem na množství použité tekutiny - výrazně roztekl do šířky. Na alkoholové chuti mu to ale nic neubralo.
Můj muž si každého moučníku vždycky jen symbolicky zobne a ani u mé mazancové premiéry bohužel neučinil výjimku. Takže jsem svůj velikonoční experiment, po jehož požití byste možná i něco nadýchali, nakonec rozdala kamarádkám a zařekla se, že příští rok vyzkouším úplně jinou tradici.
Ostatně na shromažďování tipů mám přece celý rok. Ale rovnou dodávám, že pomlázky se učit plést už nebudu a nějaké zdobení kraslic asi taky nezvládnu. Na druhou stranu, znáte přece to známé rčení „nikdy neříkej nikdy“.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
