Mirka Nezvalová: Neobyčejná náves

9. červenec 2021

Když se řekne náves, tak je vám určitě hned jasné, že se jedná o jakési vesnické náměstíčko, tedy veřejný prostor, který je centrem obce. Jistě jste si také všimli, že ne každá náves je místními opečovávaná tak, jak by si zasloužila. Často se říká, že nejsou peníze a taky, že nejsou lidi. 

Snad každý týden projíždíme obcí Hamr u Chlumu u Třeboně. A jejich náves je fakt neobyčejná. Třeba v předvánočním čase tam vidíte slaměný betlém, pak zase Tři krále, nechyběla ani velikonoční výzdoba a v příslušné době i nádherná čarodějnice na koštěti.

Teď zase mužská figurína v montérkách s kolečkem zřejmě připomíná, že na zahrádce je potřeba pracovat pořád. Vždycky se těším, čím mě zase překvapí.

Je jasné, že takovou výzdobu nepřičarují během noci nějací skřítci, ale někdo konkrétní si dá práci s vymýšlením i následnou realizací a výsledek je pak pro potěchu i pobavení místních, kolemjdoucích i projíždějících.

Když jsem se poptávala, zjistila jsem, že se do toho po domluvě se zastupitelstvem pustil kulturní výbor a zdejší dobrovolní hasiči. Osobně tleskám - když obcí musíte projíždět třicítkou, máte čas zaregistrovat i detaily.

Dokonce jsem si všimla, že se na téhle neobyčejné návsi lidé s výzdobou fotí nebo natáčejí. A náhodou jsem se dozvěděla, že prý se dotyčnému v montérkách přezdívá Hamerský Ken.

Možná, že kdyby na návsi v Hamru stál nějaký křížek nebo truhlíky s květinami, tak se tady zastaví málokdo. Takhle alespoň víte, že v obci s více než třemi obyvatel je parta lidí, kterou baví bavit nejen sebe, ale umí pobavit i ty ostatní.

Třeba je takových návsí a part nadšenců u nás mnohem víc, stačí se jen pozorně dívat. Přiznám se, že taková malá zpestření bych našemu kraji rozhodně přála.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.