Martina Adlerová: Změny
Emil Zátopek prý řekl, že stav není zlý. Zlá je změna. Tak s tím souhlasím. Změny jsou vždycky k horšímu. A neplatí to jen při maratónu.
Buď jsem už stará, nebo příliš konzervativní, ale nelíbí se mi, co se v poslední době děje s naším městem. Člověka například napadá, jak je možné překopat během dvou let hlavní ulici osmkrát a pokaždé na dobu několika týdnů. Ale dobře, nejsem z oboru, nerozumím tomu. Pak předělali knihovnu.
Teď je to multifunkční prostor ve velkém stylu, děti se tu prohánějí na odrážedlech a v kavárně v přízemí servírují předražené zákusky. Ale nějak se mi z toho vytrácí původní smysl knihovny, totiž knihy.
Regály poloprázdné (prý kvůli nosnosti, a také estetickému dojmu), a když jsem si minule chtěla po letech znovu přečíst pohádku Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, hledala ji slečna knihovnice pod Č, protože ji prý určitě napsal Karel Čapek. Nakonec ji ale neměli ani pod D, kam patří, je prý už vyřazená ze sbírky a můžu si ji objednat z archivu.
A teď ještě ke všemu zrušili mé oblíbené papírnictví, kam jsem chodila nasávat atmosféru. Místo něj je tam nějaká tuctová hadrárna, jakých je všude okolo spousta, ale pro tužku s gumou aby člověk letěl přes půl města. A tím se dostáváme zpět k běhání. Zátopek doporučoval střídat tempo, aby si člověk na změny zvykl.
Takže si koupím tenisky a začnu trénovat.
Nikdy není pozdě připravit se na to, co si na vás tenhle svět ještě vymyslí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
