Martina Adlerová: Obložený chlebíček
Obložené chlebíčky, pochoutka většiny Čechů napříč generacemi. Nevím o nikom, kdo by je neměl rád. Přitom taková blbost, že?
A co to vlastně je? Příklad nezdravé stravy? Komunistický přežitek z oddělení lahůdek? Položka rychlého občerstvení? Nebo náš národní poklad?
Existuje řada variant, od klasických šunkových a sýrových po speciální druhy s kaviárem nebo půlkou vařeného vajíčka schovaného v plátku uzeného lososa. Někdo upřednostňuje uherák na másle, jiný nedá dopustit na sýr a vlašský salát.
Co je pro japonce suši a pro angličana fish and chips, tím je pro Čecha zcela nepochybně obložený chlebíček. Možná se na jeho místo tlačí moderní toust nebo snad nedejbože sendvič, ale tenhle načinčaný plátek bílé veky zcela jistě nebude překonán.
Měl by být pod ochranou Unesco, jako jeden z našich národních symbolů.
Obložené chlebíčky každému rozjasní tvář a pohladí bříško, a troufám si tvrdit, že jsou doslova mírotvorné. Místo chlebem a solí bychom mohli mezinárodní návštěvy uvítat tácem s obloženými chlebíčky. Kdyby je lidé více vyráběli a konzumovali, možná by se tolik neválčilo a ustaly by i manželské hádky.
Někdy si říkám, že kdyby se na Koncilu kostnickém podávaly obložené chlebíčky, nemusel Jan Hus zemřít.
Možná by českou národní povahu vystihovalo lépe, kdyby patron českých zemí, Svatý Václav, držel místo praporce v ruce obložený chlebíček.
Už se těším na Silvestra, to je budeme oslavovat ve velkém stylu.
Ať žije nový rok a obložený chlebíček!!!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
