Lokální Baron Prášil. Tak tituluje Sandra Pogodová svého tatínka, s nímž napsala už druhou knihu

I když se komička hned v úvodní povídce přiznává k tomu, že si ji lidé pletou s jinými herečkami, populární je. Koho potřebujeme představit spíš, je právě její otec.

„Tata, jak my říkáme, je známá olomoucká postavička. Muzikant, který se celý život pohyboval v umělecké branži, také pracoval v ostravském rozhlase, jistou dobu jezdil po představeních s Miroslavem Horníčkem, kterému dělal jakéhosi nahravače,“ říká Sandra Pogodová.

Otec s dcerou spolu vydali už druhý titul. „Nám se spolu píše výborně, protože každý píše někde jinde,“ směje se herečka. Rodiče žijí u Olomouce a ona v Praze. „Voláme si, posíláme si texty mailem, vzájemně si to čteme a konzultujeme. Tatínek mi pomáhá s češtinou, on je původním povoláním typograf. Umí ještě používat přechodníky a krásné archaické výrazy, takže milovníkům našeho jazyka se jeho povídky velmi líbí,“ dodává.

Literární počiny Richarda Pogody jsou učesanější, zatímco Sandřiny texty mají spíš rozverný rozcuch. „První kniha Hoď se do pogody se týká rodiny a našich přátel, nejvíce tatínka, protože on je opravdu lokální Baron Prášil,“ líčí Sandra. U nich doma prý bylo vždycky veselo. „Jsme hodně pohodová rodina, mohli bychom se jmenovat i Bizárovi, to je tedy taky pravda,“ doplňuje.

Čtěte také

Mého Oscara rodiče zabalili do deky a zamkli před zloději, prozrazuje hudebnice a herečka Markéta Irglová

Do druhé knihy Buďte v pogodě herečka zařadila víc povídek od divadla, z jeho zázemí, o herecké profesi i o karambolech, které se přihodily na jevišti jí a jejím kolegům. „Ale jsou vždycky s láskou vyprávěné,“ dušuje se.

„Je tam třeba povídka, která se jmenuje Nukleární herectví. To je diagnóza pro herce, kteří jsou nebezpeční svému okolí i sobě. Jsou v křeči, a když s nimi hrajete, skončíte minimálně s modřinou. Uchopí-li vás, tak vás silně stisknou. Nedejbože, abyste s nimi hráli Shakespeara, to taky může znamenat kord v zádech,“ líčí Sandra Pogodová.

Nukleární herectví podle ní nastává především ve chvílích, kdy se na herce přijde podívat nějaká návštěva. „My se chceme předvést a – jak já říkám – hrajeme tlustě. A to se vždycky něco stane. Petr Rychlý takhle jednou v zápalu nukleárního herectví udeřil hlavou do piana na jevišti tak moc, až ho uštípnul! Motal se pak po jevišti jako moucha, ale pořád se snažil pokračovat v hraní, což tedy bylo nejsměšnější,“ vypráví.

Další historky z natáčení, ale i vyprávění o tom, jak Sandra Pogodová napsala spoustu povídek o tatínkovi a on o ní žádnou, jak jí doma říkají, proč šla pěšky do Santiaga a jak se začala během covidu otužovat, na vás čekají v rozhovoru, který si můžete poslechnout online.