Literární matiné
Tipy na knížky Friedricha Torberga Teta Joleschová a dědicové a Jiřiny Langhammerové Jižní Čechy – kraj, lidé, tradice; Milena Hajná a Petr Pavelec představují publikaci o zámku Kratochvíle; recenze knihy Iana McEwana Solar; tradiční soutěž.
KNIŽNÍ TIPY:
Friedrich Torberg: Teta Joleschová a dědicové
Pokračování úspěšné knihy Teta Joleschová, aneb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách. Historky z pražských, vídeňských, ale také budapešťských, a dokonce i hollywoodských kaváren napsal autor, který se narodil ve Vídni, ale část svého života strávil v Praze.
Jiřina Langhammerová: Jižní Čechy – kraj, lidé, tradice
Autorka řady národopisných knih se v této publikaci zaměřila na lidovou kulturu a zvyky, ale také na historii, krajinu a památky.
NÁŠ HOST:
Hosty Literárního matiné jsou Milena Hajná a Petr Pavelec, dva z trojice autorů nové knihy Zámek Kratochvíle /třetím autorem je Zuzana Vaverková/. Jde o průvodce, doplněného mnoha barevnými fotografiemi.
RECENZE Mileny Marešové:
Ian McEwan: Solar
Anglický spisovatel Ian McEwan je známý především svým bizarním stylem uchopení jaksi nepřípadným tématu, o němž jeho romány pojednávají. Jeho nejznámější a cenami ověnčená Betonová zahrada ukazuje dětský svět surovým a syrovým pohledem destruktivní osamělosti. Kniha Solar, kterou vydalo loni v překladu Ladislava Šenkyříka nakladatelství Odeon, je příběhem nositele Nobelovy ceny, jehož pracovní i osobní život se postupně nejen rozpadá, ale stává se téměř černou groteskou.
Michael Beard je vědec, fyzik. V mládí se mu podařil objev, následně označovaný jako Beard-Einsteinova konflace. Od doby svého badatelského úspěchu, a jak zjistíme také vrcholu, je ale hlavní hrdina na ústupu, nebo lépe řečeno, na sestupu. Má za sebou pět nezdařených manželství, to poslední se právě rozpadá. Také pracovně či odborně Beard spíš přežívá, k někdejšímu úspěchu nic významného nepřidává, žije na úkor dosažené slávy, ale aktuální dění v oboru ho postupně ale jistě míjí.
Jestliže ona slavná Beard-Einsteinova konflace objasňuje cosi o interakci světla a hmoty, o jednoduchém rozmotávání zašmodrchaných uzlů a především o „harmonickém souznění“, je to pravý opak charakteru hlavní postavy a jejího jednání, protože Michael Beard je nejen tak trochu misogyn, ale především velký sobec soustředěný výhradně k sobě, bez ohledu na pohodlí nebo nálady ostatních. A jenom proto, že je nešikovný, stárne a tloustne, stává se postavou směšnou - to ovšem nic neubírá na antipatiích, které spolehlivě vyvolává.
Na začátku knihy představuje autor svého hrdinu jako příslušníka rodu mužů nepřitažlivých „často plešatých, malých, obtloustlých a chytrých – kteří nevysvětlitelně přitahují jisté krásné ženy“. Ta charakteristika platí i v případě Beardova jednání: neštítí se okrást kolegu, nebo svalit smrt, kterou zapříčinil na bývalého milence své ženy. Ale zároveň se dostává do situací groteskních, kdy téměř budí soucit. Při scénách z Beardova výletu za polární kruh se čtenář opravdu baví, směje, a k postavě získá téměř shovívavé porozumění. McEwan tak důmyslně atakuje i naše temné stránky, nebo aspoň upozorní na to, že morální rovnováha může být velmi vratká a posudek druhého člověk dosti závislý. Protože i v případě Michaela Bearda se občas ptáme, jestli je to bezcharakterní poťouchlý prospěchář nebo jen skoro roztomilý nešika?
V konfrontaci s tím, že autor zasadil děj do prostředí výzkumných ústavů, diskusí o globálním oteplování a solární energii, jeví se osobní selhání Michaela Bearda jako proslulý motýlí efekt. Možná na jeho chování z globálního hlediska příliš nezáleží. Snad všichni, které zklamal, dojdou jakési satisfakce. Anebo nedojdou, protože ani jejich povahy nejsou úplně bezbranné a bezhříšné. Ale i jeho konání je v důsledku příčinou neklidného a nevyváženého stavu současného světa.
V románu Solar sledujeme deset let, po která se hlavní postava pokouší udržet dosažené pozice. V životě soukromém i profesním. A je to četba tragikomická. Poučná v tom, že i při jednání bez skrupulí a bez ohledů, je nakonec třeba v určité chvíli skládat účty.
SOUTĚŽ:
Odpověď na minulou soutěžní otázku: J. Joyce je autorem knihy Odysseus. (100 správných odpovědí).
Výherci: A. Čižmárová, R. Nová, V. Piklová, P. Říhová, J. Vondrasková, L. Záleská.
Nová otázka: 7. února roku 1922 se narodil moravský básník, jehož verše si za totality mnozí opisovali na psacím stroji, protože oficiálně v době svého vzniku nevycházely. Napovíme Chybu broskví nebo Oříšky pro černého papouška a přidáme ukázku jedné rozhlasové nahrávky hlasu tohoto autora.
Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: Hana.Soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Schopnost Ruska někoho napadnout je výrazně omezena, reaguje na Putinův projev analytik
-
Nesdílím Koudelkovo paranoidní vidění světa, obhajuje Paroubek rozhovor pro proruský web
-
V pražské nemocnici zaměnili pacientky. Lékaři provedli potrat ženě, která přišla jenom na kontrolu
-
Hokejisté Třince porazili v rozhodujícím duelu České Budějovice 2:0 a zahrají si semifinále extraligy