Literární matiné 28. srpna 2011

Dick Francis: Horké peníze
Napínavý příběh z pera klasika detektivního žánru poodhaluje zákulisí jedné podivné rodiny.

Dick Francis: Horké peníze|foto: Knižní klub,AFP

William Saroyan: Tracyho tygr
Dvojjazyčné vydání slavné Saroyanovy novely o Thomasovi Tracym a tygrovi, který je jeho společníkem.

William Saroyan: Tracyho tygr|foto: Nakladatelství Argo,AFP

NÁŠ HOST:

Hostem Literárního matiné je historik Bohumil Jiroušek, autor knihy Josef Klik – historik ve stínu Josefa Pekaře (vydalo nakladatelství Tomáš Halama).

Bohumil Jiroušek: Josef Klik – historik ve stínu Josefa Pekaře|foto: Tomáš Halama

RECENZE Jaromíra Slomka:

Ivo Tretera: Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec
Poměrně rozsáhlou knihu svých vzpomínek nazval univerzitní profesor dějin filozofe Ivo Tretera Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec. Svazek o 460 stranách vydalo nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka. Jméno Iva Tretery, narozeného v roce 1933, se samo o sobě zdálo nakladateli málo známé, málo čtenářsky přitažlivé, a tak je pověsil na jméno známější, na jméno Bohumila Hrabala. Není to žádný podvod spáchaný na čtenářích, Tretera se s Hrabalem důvěrně znal a stýkal, patřil do jeho okruhu, navíc má dobrou paměť, a tak reprodukuje rozmluvy se spisovatelem poměrně důvěryhodně. Nutno říci, že jeho přátelství s Hrabalem mělo chvíle světlejší i temnější, přesto – při vší kritičnosti – zůstává i ve svém dnes již kmetském věku Hrabalovým obdivovatelem. Pro Hrabalovy čtenáře tato kniha nutná není, řada historek je prostě jen anekdotických, balancujících navíc na hraně trapnosti. Například tento zážitek z Hrabalovy chaty v Kersku: „V noci jsem měl pochopitelně potřebu se vyčurat, ale protože jsem nechtěl rušit Hrabalovy ze spánku, vyšel jsem na verandu a močil jsem z ní dolů na lesní mech. Ráno jsem se zhrozil, že pode mnou byla propast asi tří metrů, a já mám těžkou závrať, že mě musejí snášet, vylezu-li třeba jen na druhý příčel žebříku. Tehdy tam ke všemu ani neměli zábradlí. Když jsem to ráno při snídani Hrabalovým dával k lepšímu, Pipsi mi s rezignovaným výrazem pověděla: ,Bogan, ten se vůbec neobtěžoval někam chodit.! - ,Jak to?‘ - ,No, podívejte se!‘ a ukázala na šňůru nataženou mezi dvěma stromy, na níž viselo prostěradlo s obrovskými bordovými fleky a vedle něho se vesele třepotaly původkyně jeho zbarvení, počurané bordové tepláky.“
Ale budiž, jde o osobní svědectví, které, nebýt napsáno, by s autorem jednou odešlo na věčnost. Horší je, když se Tretera odpoutává od toho, co na vlastní oči viděl, a dává k lepšímu i historky z druhé ruky. Třeba tu o Františku Hrubínovi, jak se kdysi opilý dobýval v noci do zahrady Vladimíra Holana, přelezl zeď a spadl do skleníku a třeskotem skla probudil nikoli Holana, k němuž měl namířeno, nýbrž Holanova souseda Jana Wericha. U toho náš pamětník nebyl, a přesto, aby bylo veselo, takovou příhodu a další podobné s chutí vypráví. Inu ovšem, je to nejen portrét Hrabalův, ale i autoportrét pisatelův. Čtenář však musí být ve střehu, protože ne vše, co profesor Tretera říká, je pravda. Když třeba mluví o roce 1989 a o době po převratu, říká, že Kočárníka, Dybu a Dlouhého „všichni, kdo je neznali, pokládali za kované pravičáky a málokdo věděl, že jde ve skutečnosti o staré, osvědčené komunistické kádry“. To je samozřejmě nesmysl, vždyť Vladimír Dlouhý byl do první Čalfovy vlády postaven 10. prosince 1989 za komunistickou stranu, věděl to každý, kdo tehdy četl noviny, poslouchal rozhlas a díval se na televizi, což snad byli opravdu všichni. Profesor Tretera byl v letech sovětské okupace, jak se dočítáme, „nuceně odsunut do archivu Univerzity Karlovy“. Pečlivosti při třídění informací (natož pečlivosti jazykové) se tam bohužel nenaučil. Škoda, možná to mohlo to být – při polovičním rozsahu – docela půvabné hrabalovské vzpomínání.

Ivo Tretera: Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec|foto: Nakladatelství Paseka

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Písně kosmické. (Správně: 76 odpovědí)

Výherci: A. Both, H. Drachovská, Z. Gajdošová, J. Jiráčková, M. Turková, B. Štindl.

Nová otázka: 1. září roku 1941 tragicky zahynul básník Jiří Orten. Zůstaly po něm nejen krásné verše, ale také jeho deníky z posledních let jeho života, kam si zaznamenával nejen denní události, ale také své verše, výpisky z četby. Tyto knihy mají barevné názvy – nám bude stačit, když nám napíše alespoň jeden.

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: Hana.Soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.