Lidé se snaží trauma vytěsnit, jenže ono se nakonec projeví, říká primář psychiatrické nemocnice

Autorka pořadu Dámská jízda Mirka Nezvalová a primář Psychiatrické nemocnice Písek Marian Koranda
Autorka pořadu Dámská jízda Mirka Nezvalová a primář Psychiatrické nemocnice Písek Marian Koranda

Pohled na psychiatrickou péči se mění, dnes už se o duševním zdraví docela běžně hovoří. To si myslí lékař Marian Koranda, primář Psychiatrické nemocnice Písek. „Je to ale zatím spíš ve městech, na vesnicích se setkávám s tím, že se lidé bojí přiznat, že mají nějaký problém, trauma,“ dodává.

Psychiatrická nemocnice Písek je samostatným zařízením, které poskytuje následnou péči, především psychoterapii. „Člověk, který se po prvotním zaléčení akutní ataky onemocnění dostává domů, selhává, není schopen plnit běžné úkoly, z toho se hroutí, má další a další potíže, proto jsme tady my, abychom s ním dále pracovali,“ vysvětluje primář.

Psychiatrická nemocnice Písek

Program nemocnice označuje jako otevřený. „Jsme schopni komunikovat s pacienty i jejich blízkými. Jde o to vrátit lidem jejich důstojnost, bavit se s nimi o tom, proč ta nemoc přišla a jak se s ní dá pracovat,“ připomíná.

Jako jediné zařízení se Psychiatrická nemocnice Písek věnuje léčbě traumatu. Tím se podle Mariana Korandy často stává například sexuální zneužívání, ke kterému došlo už před mnoha lety. „Je to něco, co se zapouzdří, člověk se snaží vytěsnit tu událost, jenomže se to nakonec projeví,“ popisuje.

Pro léčbu traumat má nemocnice specifický program. „Například sexuálně zneužívané dítě se během dospívání snaží zbavit něčeho neurčitého, nepříjemného, co v duši zůstává, ale nedokáže si s tím poradit. Má stavy vnitřní nespokojenosti, pocitu nefungování a nakonec přichází do ordinace například s úzkostí, emoční nestabilitou. To jsou věci, které v prvním plánu neukazují na trauma, teprve důkladnou anamnézou a psychologickým vyšetřením se na to přichází,“ říká primář.

Někteří se ale na trauma jen vymlouvají

Terapie traumatu je naplánována na šest týdnů, ale podle Mariana Koranda pak nelze rázem říct, že už je člověk zdravý. Následuje ambulantní péče a výrazná změna obvykle přichází až v období šesti měsíců až dvou let.

Zároveň však primář připomíná, že není možné všechno svádět na trauma. „Může se ukázat, že to, co pacient považuje za trauma, zdaleka nemá takový význam v jeho vývoji. Jenom se na to vymlouvá, má pocit, že mu to způsobil někdo jiný. My zase musíme najít optimální způsob, jak s takovým člověkem pracovat,“ doplňuje.

Mezi pacienty Psychiatrické nemocnice Písek patří i lidé s ADHD. „Dříve se prostě řeklo, že dítě je lump, a neřešila se diagnóza. Myslím, že dnes u mnohých, kteří jsou označeni jako ADHD, by tahle laická diagnóza našich babiček seděla více,“ připouští Marian Koranda.

Na druhou stranu je ale problémem, že někdy dítě dostane tuto diagnózu poruchy osobnosti s hyperaktivitou a dál se s ním nepracuje. „Dnes existuje léčba, medikamenty. Když se s onemocněním nic nedělá, přechází do dospělosti a trochu se mění, což je jeho záludnost,“ zdůrazňuje.

U dospělých se ADHD obvykle neprojevuje hyperaktivitou, ale přeměňuje se v neklid, neschopnost dokončovat práci a především nepozornost a impulzivitu. „To pak přináší problémy do života, ve vzdělání, zaměstnání, partnerských vztazích. Nejčastěji se k tomu připojují úzkostné potíže, závislosti, deprese, a je právě problém poznat, že to vychází z ADHD, které je nutné řešit jako základní příčinu,“ dodává Marian Koranda.

Spustit audio

Související