Křižovatka, která stojí na místě pravěkého pohřebiště, přitahuje tragické události

Křižovatka před obcí Chotýčany na Českobudějovicku
Křižovatka před obcí Chotýčany na Českobudějovicku

Lesní křižovatka zvaná U sloupu před obcí Chotýčany na Českobudějovicky byla vždy pro obyvatele okolních vesnic místem, které přitahuje smůlu a kterému je lepší se vyhnout. Dodnes tu najdete několik křížků připomínajících neštěstí, ale zdaleka jich není tolik, kolik tragédií se zde událo.

Kousek od křižovatky se nachází například pomník s nápisem: Zde podlehl tragické smrti náš milovaný otec Matěj Kantor z Červeného Újezdce při kácení dříví 1. března 1914. Matěj Kantor je první člověk, o němž víme, že na místě nešťastně zahynul.

U křižovatky se střílelo v roce 1938 i v květnu 1945. V roce 1946 se tudy vracela bryčkou z představení ochotnice a zpěvačka Jihočeského divadla, nedaleko křižovatky se jí z neznámých důvodů splašil kůň, ona vypadla z bryčky přímo na kamenný patník, udeřila se do hlavy a na místě zemřela

V srpnu 1968 se zase na místě střetl vůz taxislužby s ruským obrněným transportérem, dva lidé zemřeli. A v lednu 1999 tu byl ve svém voze nalezen zavražděný soukromý podnikatel.

Křižovatka vznikla na místě pravěkého pohřebiště. Pokud se rozhlédnete, najdete ještě v lese mohyly. „Tyto mohyly nebyly dosud moderně zkoumány, tudíž jejich datace není jasná. Víme ale, že v lesích v okolí Budějovic se nachází poměrně četná mohylová pohřebiště. Ta můžeme datovat buď do doby bronzové, železné nebo do raného středověku. Myslím, že mohyly u Chotýčan jsou pravěké – z období nebo 2000 až 1300 před naším letopočtem nebo z doby 800 až 400 před naším letopočtem,“ vysvětluje archeolog Ondřej Chvojka.

Takové památky přitahovaly podle něj od nepaměti pozornost lidí, ať už hledačů pokladů nebo místních zemědělců. Mnohé mohyly jsou proto narušeny, ale jestli v nich někdy někdo něco našel, to archeologové nevědí.

Mohyla je v podstatě hrobka, která může být pod povrchem nebo položená na terénu, ale především má nad sebou násep. „Dnes je to kopeček, který vidíme v lesích v podobě pahrbku,“ dodává Ondřej Chvojka.

Obsah mohyl může být různý. Spousta z nich obsahuje pouze ostatky člověka, někdy doplněné keramikou, jindy tam mohou být kovové milodary nebo jantarové korále. „Dobře to odráží sociální strukturu. Na jedné straně jsou hrobky bohatých jedinců, na druhé straně chudé hroby,“ popisuje Ondřej Chvojka s tím, že mohyly je samozřejmě zakázáno otevírat. Jedná se o kulturní památku, kterou mohou v případě potřeby zkoumat pouze archeologové.