Když senior nechá puštěný plyn a z obchodu přinese jen zbytečnosti, je načase začít o něj pečovat

Stařecká demence, seniorka, kalendář, zmatená, deprese, osamělost. Ilustrační foto
Stařecká demence, seniorka, kalendář, zmatená, deprese, osamělost. Ilustrační foto

Že musíme, anebo měli bychom, pomáhat starším a nemocným lidem, je jasné. Otázkou ale je, jestli víme jak. A také, kdo pomůže nám. V magazínu Zdravíčko jsme tedy připravili cyklus na toto téma.

Seriál chceme věnovat především pečujícím a přinést jim konkrétní rady a podporu. V šestitýdenních intervalech se k problematice vrátíme s Hanou Vojtovou, propagátorkou konceptu péče o lidi postižené demencemi

Kdy vlastně s péčí o seniora začít? Jak poznáme ten správný moment?
Jsou to ty chvíle, kdy senior zapomene puštěný plyn, kdy nezamkne a nechá otevřené dveře, kdy opakovaně neužije své léky nebo je naopak nevědomky nadužívá, protože zapomněl, že už si je vzal, kdy jde na nákup a přinese mnoho zbytečných věcí, ale ty základní ne.

Jak pomoc nabídnout a neurazit?
Především se nebát zeptat. Ptejme se, jak celou situaci vnímá senior. Domluvme se například, že budeme chodit na nákup společně. Není rozumné mu nakupování zakázat s tím, že odteďka budeme radši dělat všechno sami. To bychom poukazovali na jeho neschopnost a to žádný člověk nemá rád, ani senior s demencí.

Jak si péči zorganizovat, jestliže máme vlastní pracovní povinnosti?
Nejprve si položme otázku, na jak dlouho si upravujeme svůj režim. A nalijme si čistého vína – na pár dnů to určitě nebude. Se zaměstnavatelem se můžeme domluvit na úpravě pracovní doby nebo na snížení úvazku. Také existuje takzvané dlouhodobé ošetřovné pro případy, kdy se senior vrací z hospitalizace (ta musí trvat alespoň 7 dnů) a předpokládaná doba ošetřování je alespoň 30 dnů. Pak můžeme po dobu až tří měsíců pečovat o seniora a pobírat 60 procent mzdového základu za kalendářní den. Zaměstnavatel má povinnost nás omluvit a umožnit nám návrat na stejnou pozici.

Hana Vojtová je ekonomka. Před lety nastoupila do pozice ředitelky seniorského zařízení a začala zjišťovat, že ji kromě finančního zdraví ústavu zajímá i to fyzické a psychické u klientů, ale také personálu. Jako člověk z jiného oboru si snáze všimla zaběhaných postupů, které nikomu – ani seniorům, ani pečujícím – radost nepřinášely. Začala o tom přemýšlet, zjišťovala si informace, setkávala se s odborníky, jezdila na stáže do zahraničí, až nakonec vypracovala „Koncept péče a aktivizace pro seniory a osoby s onemocněním demencemi“ a začala jej propagovat i mimo Domov Mistra Křišťana v Prachaticích, kde působí. Dnes vede také Institut smyslové aktivizace, napsala knihu Jak (ne)přesadit starý strom, je držitelkou ocenění Nadace Olgy Havlové a partnerkou rozhlasového projektu Musíme si pomáhat.

Jak vše zvládnout, jestliže jsme takzvaná sendvičová generace – staráme se jak o staré rodiče, tak i o svoje děti?
Nebýt na to sám, nestydět se požádat o pomoc druhé. Jeden člověk sám nemůže zvládnout tak náročnou fyzickou i psychickou zátěž. Míváme pocit, že se musíme obětovat, ale tak to není. Je to jako v letadle, nejprve si máme vzít kyslíkovou masku my a teprve potom s ní pomoci ostatním. Jsme-li jako pečující v pohodě, bude v pohodě i ten, o koho se staráme. Pečující si musí umět odpočinout, aby se nestal sám nemocným.

Jaké možnosti podpory pečující má?
Terénní služba pomáhá každodenně: využívaná je donáška obědů, úklid, nákupy, doprovod k lékaři. Můžeme požádat i o pomoc při péči, například při koupání, ale třeba i o zdravotní pomoc, například s převazy ran.

Stařecká demence bere vzpomínky i dovednosti. Člověk třeba zapomene, jak se používá vysavač

Seniorka

Zdravá paměť seniora vypadá, jakoby si každý den psal deník. Přesně ví, kdy se narodil, kam chodil do školy, kdo byli jeho rodiče, kdy se oženil, jaké má děti, jakou profesi a co v ní zažil. Informace má seřazené v časové souslednosti, přehledně, jako deníky v knihovně.

Další možností je služba osobní asistence, ta se děje 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Asistent se o seniora celý den stará u něj doma a doprovází ho, kam je potřeba. Potom existuje denní stacionář – tam pobývá senior během dne a večer se vrací domů. Jako pečujícím nám taková služba pomůže třeba i jednorázově, když si potřebujeme vyřídit své věci a nemůžeme nechat seniora doma bez dohledu. No a pak existuje možnost pobytu na přechodnou dobu v seniorském zařízení, třeba když si chceme udělat dovolenou nebo jsme sami hospitalizováni v nemocnici. Všechny tyto služby jsou za úhradu.

Z čeho odlehčovací služby platit? Jak je to s příspěvkem na péči?
Příspěvek na péči získává senior na základě rozhodnutí posudkového lékaře.  Žádost se podává u příslušného úřadu práce a je v našem zájmu, abychom seniorovi s vyřizováním pomohli. Chce to trpělivost a cílevědomost, nevzdávat se, žádat opakovaně, chodit se ptát. Je to jako v životě – někdy musíme dlouho „tlouci“, než se dveře otevřou. Jestliže máme pocit, že naše klepání nikdo neslyší, jděme na místní obecní úřad a dožadujme se pomoci, protože je nutná.

Spustit audio

Související