Když se potkají dvě banja aneb Příběh jednoho velkého instrumentálního hitu s malým krasobruslařským dotykem

Autorem této vtipně zkomponované skladby je Arthur „Guitar Boogie“ Smith, velmi zajímavá postava, producent, rozhlasový discjockey, autor, kytarista a také banjista, od jehož narození na začátku letošního dubna uplynulo sto let.

Ten ji také pod jiným názvem (Feudin´Banjos) v 50. letech natočil a v rámci tohoto duelu se v dobrém slova smyslu utkal se svým čtyřstrunným plectrum banjem s výborným bluegrassovým hráčem na pětistrunné banjo, Donem Renem. 

Pak byla tato skladba předvedena v jedné televizní show v 60. letech, ale nejvíce ji proslavil rodák z New Yorku Eric Weissberg. Tento absolvent univerzity ve Wisconsinu byl na přelomu 50. a 60. let členem významných folkových skupin Greenbriar Boys a Tarriers. Potom hráč na banjo, kytaru, housle i mandolínu svůj nesporný talent uplatnil jako především studiový muzikant, ale v roce 1965 doprovázel folkovou hvězdu Judy Collins na jejím turné po Polsku a tehdejším Sovětském svazu. 

Čtěte také

Instrumentální hity ze 70. let oživí vzpomínky na slavný boxerský film Rocky nebo rockovou operu Tommy

Na svůj okamžik slávy si však Eric Weisberg musel počkat až do raných 70. let, kdy natočil skladbu Dueling Banjos s kytaristou Stevem Mandellem. A tuto verzi si vybral amerických režisér John Boorman pro svůj velmi dobrý film Deliverance, tedy Vysvobození.

My vám nápaditě vystavěnou skladbu Dueling Banjos, kterou hrál a natočil i český banjista, člen legendárních Greenhorns Marko Čermák, zahrajeme v hitové verzi z roku 1972 s Ericem Weissbergem a Stevem Mandellem.

A ještě pro zajímavost připomínáme, že na tuto skladbu jel český krasobruslařský reprezentant a rodilý Jihočech Tomáš Verner svůj krátký program na zimních olympijských hrách v Soči v roce 2014.

Do hudby country and western a bluegrassu posazené Vlídné tóny budou dále patřit saxofonistovi Ace Cannonovi, kapele Marshall Tucker Band, KTO, již zmíněnému bandžistovi Marko Čermákovi, pianistovi Floydu Cramerovi i legendárnímu nashvillskému kytaristovi Chetu Atkinsovi spojenému v pozoruhodném pojetí Oranžového expresu s bostonskými symfoniky –  s Boston Pops Orchestra.