Když se člověk ocitne na vozíku, najednou naráží na spoustu bariér. Pomoc nabídne startovací bydlení Kolečko
Po úraze, zvlášť když člověka upoutá na vozík, už život nikdy nebude jako dřív. Může být ale kvalitní a je dobré ho usnadňovat odstraňováním bariér. Zároveň je potřeba, aby se postižený člověk naučil pracovat s tím, co je mu k dispozici. Tak může znovu získat sebedůvěru, vyrovnat se s novou skutečností a najít v sobě opět touhu po životě. To je filozofie projektu Kolečko, startovacího bydlení pro vozíčkáře.
Takový komplex vyrůstá v Prachaticích a měl by pomáhat lidem po úraze překonat těžkosti prvního období po návratu z nemocničního a rehabilitačního zařízení.
„Ti lidé se v nemocnici a při rehabilitaci naučí přesazovat se z lůžka na vozík a podobně, nicméně je tam neskutečné množství dalších technických překážek. Otevření dveří, uvaření čaje – pro nás maličkosti, ale pro člověka na vozíku obrovská bariéra,“ připomíná iniciátorka projektu Hana Vojtová.
Takových bariér čeká na člověka, který se teprve sžívá s invalidním vozíkem, spousta. „Špatně se přesunete na lůžko, neotevřete si dveře, zasekne se vám noha, zamotáte se do záclon. Zdánlivé maličkosti, ale na psychiku to extrémně doráží,“ popisuje Hana Vojtová.
Čtěte také
Při přípravě startovacího bydlení pro vozíčkáře se tedy tvůrci snažili absolutně odstranit všechny technické bariéry, u nichž je to možné. „To jsou věci, které umíme, a pak nám jde o to zaměřit na tu psychickou stránku člověka. Chceme, aby měl čas vyrovnat se se situací, aby ji dokázal přijmout a nerezignoval, aby opravdu on sám chtěl zase žít, vrátit se domů, vrátit se do práce, aby byl přesvědčený, že to půjde,“ dodává Hana Vojtová.
Odstraňování bariér podle ní začíná už u samotného vstupu do startovacího bydlení. „Dbáme na to, aby tam byly automatické dveře, do kterých vozíčkář nenarazí, aby se vozíček vešel vedle lůžka v pokoji, aby se všude vytočil, aby třeba pračka byla dobře přístupná, aby byla uzpůsobená kuchyňská linka,“ říká.
Součástí bude například i tréninkové parkoviště, kde bude možné zkoušet obsluhu vozidla a přesun na vozík. „V budově budou tělocvičny a třeba v kavárně bych chtěla, aby některé židle byly jako vozíček, abychom vyrovnali role a na chviličku veřejnost také posadili na vozík,“ dodává Hana Vojtová.
Celý rozhovor s iniciátorkou projektu Kolečko v Prachaticích Hanou Vojtovou si poslechněte v magazínu Zdravíčko.
Související
-
Auta už jsou bezpečnější, k vážným poraněním páteře teď nejčastěji dochází po pádech z výšky
Chirurg Petr Nesnídal v českobudějovické nemocnici provádí operace páteře. Víc než dvacet procent pacientů se na jeho sál dostane po úrazu. Převažují následky pádů z výšek.
-
Na napravení škod po mrtvici má pacient půl roku. Pak už každé zlepšení vyžaduje mnoho úsilí
Když už měl člověk tu smůlu a postihla ho mrtvice, touží se alespoň znovu zapojit do života a být samostatný. To jde, pokud investuje čas a síly do neurorehabilitace.
-
Dodávat naději, ale nelhat, že už nikdy nebude nic bolet. Tak pomáhá fyzioterapeut Jaroslav Zeman
Ženské vnímání bolesti se mění s hormonálními výkyvy. Jednou z nejnáročnějších etap je věk kolem padesátky. K fyzioterapeutovi pak ženy přichází s tím, že je bolí všechno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
