Dodávat naději, ale nelhat, že už nikdy nebude nic bolet. Takový přístup razí fyzioterapeut Jaroslav Zeman

11. červen 2024

Ženské vnímání bolesti se mění spolu s hormonálními výkyvy. Jednou z nejnáročnějších etap je pak věk kolem padesátky, kdy dochází k výrazným fyzickým změnám a zároveň to bývá období, kdy se dnešní ženy ještě starají o své nezletilé děti a zároveň už i o stárnoucí rodiče. K fyzioterapeutovi pak často dorazí s tím, že se cítí vyčerpané a že je bolí úplně všechno. Jak by přijetí od odborníka mělo vypadat, popisuje Jaroslav Zeman z českobudějovického studia Úleva.

„Vidím, že ten člověk má nějaký příběh, který potřebuje sdílet. Tomu pak říkáme narativní anamnéza a je to dobré vodítko. Já potřebuji vědět, co by vlastně ten člověk potřeboval, jestli se mu něčeho nedostává, jestli se to dá změnit. Může to být třeba stresový management, můžu ho naučit, jak vnímat dech, jak se trochu uvolnit, tím do toho můžeme vstoupit,“ nastiňuje Jaroslav Zeman.

Jako fyzioterapeut by podle svých slov samozřejmě měl s klientem cvičit, ale vždy nechává rozhodnutí na něm. „Pokud někdo potřebuje spíš uvolnit, odpočinout si, můžeme nabídnout masáže. A když vidím, že jsme připravení na cvičení, začínáme jednoduchými cviky, které ten člověk snadno pochopí a hlavně je dokáže zařadit do svého režimu,“ říká.

„Nezačínám cvičením na hodinu. Ale ptám se: Co děláte pravidelně? Čistíte si zuby? Tak co kdybychom před čistění zubů přidali tohle… A zkusíme měsíc pozorovat, co to pro vás udělá. A když se cítíte úplně vyčerpaní, tak to samozřejmě nemusíte dělat. Vnímejte se,“ popisuje svůj přístup.

Čtěte také

Některé ženy podle Jaroslava Zemana chtějí být vždy perfektní, což se odráží i ve cvičení. Ty pak fyzioterapeut musí spíš brzdit. Jiné zase disciplínu nemají, a k těm je potřeba přistupovat jinak. „Neříkám ale: No, vy jste zase necvičila, tak co chcete… To je jak ze sedmdesátých let, spousta doktorů i fyzioterapeutů to bohužel stále dělá, ale myslím, že už bychom to měli opouštět,“ dodává.

Za důležité považuje motivovat, třeba drobnými pokroky, ale neslibovat zázraky. „Neumíme zařídit, aby byl člověk navždy bez bolestí. Určitě bychom měli dodávat pacientovi naději, ale na druhou stranu nelhat, že když bude dělat nějakou metodu, už ho nikdy nebudete nic bolet,“ zdůrazňuje Jaroslav Zeman.

„To je prostě lež, kterou nemáme pacientovi říkat, protože když se pak něco zhorší, projeví se nějaké onemocnění, změna v životě, tak on se propadne mnohem hlouběji. Měli bychom hledat tu jiskřičku, díky níž je člověku lépe, a tu rozsvěcovat, a to největší um celé fyzioterapie,“ doplňuje.

Celý rozhovor o fyzioterapii s Jaroslavem Zemanem si poslechněte v magazínu Zdravíčko.

Spustit audio

Související