Když přijde puberta, rodiče nesmí rezignovat a zároveň by měli mít něco svého, říká poradkyně

Jak například zvládnout pubertu svého dítěte? Jaký vztah s ním navázat ještě předtím, než teenagerovský věk přijde? A dá se říct, že to, co s dětmi „upečeme“ před tímto složitým obdobím, se potom zhodnotí? Nebo se může všechno obrátit naruby?

Alena Čarvašová jako kariérní specialistka Jihočeské univerzity a zároveň maminka odpovídá z obou pohledů: „Obojí může nastat. Určitě mnozí zažili i to, že se pak všechno zbořilo. Ale my rodiče nesmíme rezignovat. Je opravdu důležité, co jsme zažili s dětmi předtím, než puberta přišla, zda se máme o co opřít, zda jsme vybudovali vztah důvěry.“

Neméně důležité je podle ní i to, jací jsme my sami. „Jde o to, abychom my rodiče byli zralé osobnosti, které mají své sebevědomí a nezačnou se hroutit z toho, že se od nich jejich děťátko odpoutává,“ vysvětluje.

Na základě vlastní zkušenosti říká, že to bolí, ale i patří k věci. „Byli jsme středobodem jejich světa, a ten náš středobod se teď přesouvá někam k pólu. Ale to neznamená, že není důležitý. Nesmíme zmizet, musíme tam pro dítě dál být, být mu oporou. Zároveň ovšem vědět, že to, čím prochází, je běžné, potřebuje se osamostatnit,“ připomíná.

Jako poradkyně v kariérním a osobnostním rozvoji doporučuje mít v té době něco svého. „Potřebujeme mít nějakou vlastní vášeň, něco, pro co žijeme, co nás naplňuje, co nás baví. A tím jsme schopni uvolňovat postupně dítěti křídla, aby mohlo letět,“ uvádí.

I to se čtenáři, ideálně rodiče s dětmi, dočtou v BENefici přátelství mezi řádky. „Není to tam explicitně pojmenováno, ale čtenáři vycítí, jak je důležité, když rodiče řeknou dítěti ne a řeknou to láskyplně. Když si najdou čas pro každého ze sourozenců zvlášť. Když spolu zažijí něco hezkého, kdy k nim dítě získá důvěru a dokáže se jim pak svěřit s tím, co prožívá, a dokáže třeba i říct, co se mu nelíbí,“ popisuje.

Čtěte také

Jak překonat krizi v dlouholetém manželství? Přestaňte řešit provozní věci a začněte spolu žít, radí psycholožka

Hlavní dětská hrdinka BENefice přátelství žije v rodině, která je hokejová. „Z bráchy má být šampion, možná člen národního týmu. Ona ale hokej nemá ráda. A hrát ho nechce. A roky jí trvá, než to rodičům dokáže sdělit. V knížce to nakonec dokáže. Maminku to sice zaskočí, ale dokáže to přijmout, postaví se k tomu čelem a dá dceři důvěru, že půjde jinou cestou. A neztratí ji,“ líčí Alena Čarvašová.

Pejsek Ben v knížce mámy a dcery Čarvašových navrhuje pubertu zakousnout a rozcupovat na kousky. Časem ale pochopí, že i puberta je k něčemu dobrá. „K tomu, abychom si každý našli svůj směr. Aby se zúročilo to, co jsme dělali doteď, tedy výchova. Aby se z malého človíčka mohla stát samostatná bytost, osoba zodpovědná za svůj život,“ říká Alena Čarvašová.

To je podle ní i téma mnoha dospělých. „Je to záležitost, kterou na Jihočeské univerzitě v rámci kariérního poradenství hodně podporujeme, aby se lidé osamostatnili, nesli odpovědnost za své kroky a uvědomili si, co říká Mark Twain, že nejlepšího pomocníka najdeš na konci svého ramene. My sami jsme zodpovědní za svůj život. A to by bez puberty nebylo,“ uzavírá.

Celý rozhovor o pubertě, přátelství i takzvaném wellbeingu s kariérní specialistkou a spoluautorkou rodinné knížky Alenou Čarvašovou si poslechněte online.