Když jsem se rozhodl emigrovat, linuly se z rozhlasu po drátě smuteční melodie, vzpomíná biolog a filozof Stanislav Komárek
„Já jsem se v Jindřichově Hradci narodil, neboť tam byla porodnice, ale poté jsem se tam přistěhoval jako osmileté dítě s rodiči,“ vzpomíná na místo narození biolog, filosof přírodních věd, etolog, antropolog, historik biologie, esejista a spisovatel, univerzitní profesor Stanislav Komárek. Ve městě nad Vajgarem přišel na svět 6. srpna 1958.
Když se pak jako dítě do Jindřichova Hradce vrátil, nebylo to pro něj snadné. „Popravdě řečeno, tehdy to byla pro mne veliká rána – přechod z docela idylického života v Kardašově Řečici do okresního města. A i když jsem tam chodil do gymnázia, životu v panelovém domě jsem nikdy úplně nepřivykl,“ vypráví.
„Když jsem v devatenácti letech odešel, příliš jsem toho nelitoval. Dnes však vidím Jindřichův Hradec jako krásně opravené město, kam rád vodím svoje známé i ze zahraničí,“ dodává.
Stanislav Komárek vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a krátce pracoval v Parazitologickém ústavu ČSAV v Českých Budějovicích.
Roku 1982 se rozhodl emigrovat do Rakouska. „Pamatuji si přesně, že to byl úmrtní den Leonida Brežněva a z rozhlasu po drátě se linuly smuteční melodie,“ říká.
Čtěte také
V Rakousku pracoval ve vídeňském naturhistorickém muzeu a v zoologickém ústavu univerzity. Po návratu do vlasti od roku 1990 Stanislav Komárek přednáší na Přírodovědecké fakultě Univezity Karlovy v Praze.
Vedle svého akademického působení si tento Jihočech získal renomé bohatým a zajímavým esejistickým dílem. Je mimo jiné autorem knih Eseje o lidských duších a společnosti, Sloupoví aneb Postila, Západ v mlze nebo svazku Tělo, duše a jejich spasení. Do jihočeského městečka situoval děj svého románu Černý domeček, který byl přeložen do několika jazyků.
Ačkoli Stanislav Komárek strávil v jižních Čechách dětství a mládí, po většinu svého života žil jinde. Jihočešství však stále v sobě cítí a takto jej opět s humornou nadsázkou komentuje: „Jižní Čechy jsou pro mne něco jako české Skotsko. To vždycky vynikalo velkou pílí, ambiciózností a skromností. A také převahou úspor nad vydáními. A to všechno se dá stále říci také o Jihočeších.“
Celý rozhovor s profesorem Stanislavem Komárkem si poslechněte v cyklu Jihočeši.
Související
-
Roznášel jsem pivo a mrzí mě, že jsem se neučil mariáš, vzpomíná biolog Libor Grubhoffer na dětství
Virolog Libor Grubhoffer je ředitelem Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Na jihu Čech působí už dlouhá léta, ale vyrůstal v hospodě na Vysočině.
-
Císař se za nás přimluvil, líčí baronka, jak rodina našla po vyhnání ze zámku v Blatné azyl v Africe
Dvakrát utíkala Jana Germenis-Hildprandtová před komunismem. Nejprve jako malá holka, pak jako mladá žena. Dnes se baronka stará o zámek v Blatné, který byl rodině vrácen.
-
Karel Skalický utekl přes železnou oponu do Říma a stal se knězem. Po revoluci se vrátil na jih Čech
Život Karla Skalického by vydal na hodně obsáhlý román. Rodák z Hluboké nad Vltavou přešel za nezvyklých okolností přes železnou oponu a zapojil se do exulantských aktivit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
