Kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Znovuzvolená děkanka pedagogické fakulty Helena Koldová mluví o zápalu pro věc i vyhoření

S aprobací matematika – fyzika začínala jako učitelka na středním odborném učilišti. Na prvních osmnáct let své praxe ráda vzpomíná. „Měla jsem převážně chlapecké třídy, protože to bylo strojírenské učiliště. A velmi mě oslovovalo přivádět učně – u kterých se nepředpokládá, že by na tu školu šli kvůli matematice – k takové disciplíně, jakou matematika je. A myslím, že se mi to tehdy dařilo,“ vypráví.

Jak říká Helena Koldová, kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Díky tomu občas přeskočila jiskra i v matematice a fyzice. „Dokonce mi potom chodili říkat, že třeba kvůli mně pokračovali dál. A to je to, co dnes říkám svým studentům: Nikdy vám nikdo nepřidá tolik a nepochválí vás tak, jako když se vám toto stane. Že jste jako vodník chytli dušičku do svého hrníčku a ona přešla na vaši disciplínu. Tu, kterou vy máte rádi a pro kterou jste ho vy zapálili,“ popisuje.

Udušený oheň

Tak jako dokáže dobrý učitel svého žáka zapálit, tak ho dokáže ten vyhořelý srazit. „Ani to, že se do školství přidají peníze, nezabrání tomu, že učitelé podléhají vyhoření,“ reaguje Helena Koldová, „je to dáno i tím, že učitelé jsou přetížení, musejí kromě vlastní výuky řešit i mnoho výchovných problémů za rodiny, které třeba ne úplně plní svoji funkci a předávají část svých kompetencí na školu.“

Děti něco naučit a ještě jim předat životní hodnoty, je podle ní opravdu velmi těžké povolání. A ani dvouměsíční prázdniny pak nestačí na plnohodnotný „refresh“. „Ačkoli to kdyby učitelé neměli, tak si myslím, že už v tom školství vůbec nikdo není,“ poznamenává, „samozřejmě, doba je těžká a všichni jsme unavení, ale v té škole je to někdy velmi obtížné.“

Půl roku prázdnin

Možnosti, jak zabránit vyhoření pedagogů, ale existují. „Ve světě je například možné vzít si půlroční sabatikl a věnovat se svému rozvoji, odpočinout si a pak zase pokračovat. Nebo jsou i různé jiné podpory, které jim škola může dát,“ připomíná Helena Koldová.

„U nás zatím tento systém příliš nastaven není. I proto opravdu evidujeme velké množství učitelů, kteří po určité době dospějí ke ztrátě motivace,“ dodává děkanka českobudějovické pedagogické fakulty a zároveň předsedkyně Asociace děkanů pedagogických fakult České republiky.

Pan učitel versus úča

Proti českým učitelům často stojí i předsudečné veřejné mínění. Vyvěrá právě z existence prázdnin, z často skloňovaného přidávání pedagogům, ale i z osobních – a ne vždycky kladných – zkušeností lidí se školou.

Čtěte také

Jihočeská univerzita slaví 30 let. Výuka se změnila, studenti jsou pořád stejní, říká rektor

„My jsme v loňském roce podepsali memorandum o reformě přípravy učitelství s ministerstvem školství a jedním z bodů je, že ministerstvo dá velkou mediální a propagační podporu učitelské profesi. Bez toho, aby u nás dostala takový význam, jaký má třeba jinde v Evropě nebo i ve světě, kde je učitel váženým občanem v obci, nedojde ke zvýšení prestiže tohoto povolání a ani nebude o tuto profesi zájem,“ vysvětluje Helena Koldová.

Jihočeská pedagogická fakulta si ovšem na nezájem studentů o své obory nemůže stěžovat. „Máme dostatečný zájem o studium dokonce i v přírodovědných předmětech. Ještě před pěti lety byla fyzika na okraji zájmu, teď už se ale i v oborech, které jsou považovány za těžké, jako matematika – fyzika a matematika – přírodopis, ten zájem zvyšuje. Nicméně by to mohlo být ještě lepší, tak abychom si mohli více vybírat,“ uzavírá Helena Koldová.

Nejenom o zájmu o učitelskou práci, o zápalu pro věc a vyhoření byl rozhovor s děkankou pedagogické fakulty Jihočeské univerzity Helenou Koldovou. Poslechněte si ho celý a dozvíte se i to, jaká je vize učitele v budoucnosti, jak se píší učebnice nebo proč se matematikou a fyzikou vůbec zabývat.