Kateřina Bolechová: Vracím ti
V pozůstalosti se dá najít leccos a nemyslím teď šperky či zlaté zuby, ale různé artefakty jako řidičská oprávnění, výuční listy, pracovní knížky, pohlednice, fotografie a mnoho dalšího z dob, kdy se třeba ještě psalo c. k.
Zachycené tváře příbuzných i mně neznámých lidí, které spoušť fotoaparátu vytesala do věčného okamžiku. Já jsem v rodinné pozůstalosti našla i svůj křestní list a mimo toho ještě modlitební knížky a svaté obrázky po babičce.
Babička na můj vkus milovala Boha až přespříliš a já o sobě tvrdím, že jsem křtěný ateista. Volala jsem antikváři, že jsou to knihy a obrázky z počátku dvacátého století a on mi řekl: „Ach, víte, co toho je, ale přineste, kouknu na to.“
No, neznělo to příliš nadšeně a mně došlo, že takových věcí z minulého století běhá po světě stále dost. Nakonec jsem se rozhodla úplně jinak. Vzala jsem knihy a obrázky, vešla do kostela.
Lidé seděli, tiše jsem vše položila na poslední lavici. Pak jsem zvedla oči ke stropu, ta architektura je úžasná, pomyslela jsem si a s nevyslovenou větou na rtech: „Vracím ti, Bože, tvé knihy a obrázky, třeba se budou hodit některé z věřících oveček, ale jednu knihu jsem si přece jen nechala na památku“, jsem se vytratila zpět do ulice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
