Kateřina Bolechová: Sodovkárna
Jako studentka jsem chodila na brigády, ostatně dělají to studenti i dnes. V současnosti je při troše štěstí čeká administrativa, v horším případě dřina v nějakém provozu.
Já jsem na administrativu měla štěstí jen jednou, většinou mě čekaly perné brigády po továrnách a provozech. Prádelna, Sfinx, Motor, Samson a hlavně Sodovkárna, kde se vyráběly tehdy tak populární žluté a červené limonády a kde jsem strávila asi nejvíce času.
Sodovkárna byla v Českých Budějovicích založena bratry Zátkovými v roce 1895, dnes už neexistuje, na jejím místě blízko Dlouhého mostu stojí rezidenční byty. Občas jezdím okolo a při pohledu tím směrem se mi vybaví osmdesátá léta minulého století, kdy jsem v montérkách obsluhovala nakladač na velké červené limonády, vytírala šatny a laboratoř s obřími nádobami na sirup, házela bedny na pás a zase z pásu dolů, všechno pořád dokola.
A taky se mi vybavuje žena sedící u myčky, nohu přes nohu, mohutně šlukující cigaretu, a mistrová, která nám brigádníkům dávala tu nejhorší práci a sebemenší prohřešek hlásila do školy. Poprvé jsem tam pracovala, když mi bylo šestnáct let, byla to dřina a zkušenost. Ještě dnes, když jedu okolo a zavřu oči, cítím ten přeslazený pach sirupu a vidím mnohohlavý dav červených limonád, jak se kolébají po jedoucím pásu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
