Kantoři z Cehnic jezdí pomáhat uprchlíkům do nedalekých Skočic. Děti i dospělí se díky nim učí česky

Česky se učí například desetiletý Saša. Společně s dalšími čtyřiceti lidmi je ubytovaný ve Skočicích na Strakonicku ve školicím středisku Celní správy. Vznikla tu i třída s židlemi a lavicemi. Na lekci čestiny přišlo kolem třiceti uprchlíků – od těch nejmenších, tříletých, až po jejich babičky.

Svým dvěma učitelům ze školy v Cehnicích pomáhá čtrnáctiletá Aneta se svojí spolužačkou Kristýnou. „Mám takový pocit, že nás obě baví pomáhat lidem, a obě chodíme paní učitelce pomáhat i do školky učit angličtinu,“ říká Aneta.

Na hodinu se musely obě připravit a pomohli jim i další spolužáci. I když s uprchlíky často nemluví společným jazykem, vždycky se zvládnou domluvit. „Je to takové složitější, protože spoustě věcí nerozumí, ale mluvíme pomalu, tak to jde,“ potvrzuje Kristýna.

Čtěte také

Ukrajinské děti míří do českých škol. Dva týdny mezi novými spolužáky mají už za sebou Káťa a Mark

Výuky si cení i Valentina, která na Ukrajině pracovala jako učitelka. Ve středisku každý den vede dopolední vyučování a pravidelně s dětmi češtinu procvičuje.

Vyučovat jezdí do Skočic kantorka Petra Němečková. „Prosba přišla od paní ředitelky. Mě osobně to zajímá, já mám ráda cizí jazyky a přijít do kontaktu takto nablízko s ukrajinštinou pro mě bylo velmi zajímavé, vedle toho, že je to samozřejmě obrovská osobní pomoc pro někoho,“ komentuje.

Učit jazyk tak nesourodou skupinu je i pro dalšího učitele, Jana Pirgla, nová zkušenost. „Já myslím, že tady nejsme jen proto, abychom pomohli, ale zároveň abychom objevili, jak tohle může fungovat pro skupinu, která není homogenní. Máme tu tříleté děti i ženy starší šedesáti let, lidi, kteří trochu rozumí, i ty, kteří vůbec nerozumí. To je pro mě velmi neobjevená oblast,“ popisuje.

Učitelé ze základní školy v Cehnicích jezdí za uprchlíky do školicího střediska Celní správy ve Skočicích dvakrát v týdnu.