K úspěchu potřebuje střelec skvělou mušku, ale hlavně vyrovnanou psychiku, říká nový mistr světa
Juniorský mistr světa ve skeetu žije ve Štěpánovicích u Českých Budějovic. Devatenáctiletý sportovní střelec Daniel Korčák přivezl zlato letos v červenci ze šampionátu v italském Lonatu.
Skeet patří mezi hlavní střelecké disciplíny, je i na programu olympijských her. „Je to broková disciplína. Máme dvě věže, osm stanovišť, brokovnici a střílíme na 125 letících asfaltových terčů,“ popisuje Daniel Korčák.
Ke střeleckému sportu ho přivedl tatínek. „Zbraně mě zajímaly už od dětství. On mě vzal na střelnici a dal mi do ruky loveckou pušku, se kterou jsem se postupně učil. Pak jsem se přes střediska v Budějovicích a Pardubicích dostal až do Brna na profesionální úroveň,“ vypráví.
Závod na mistrovství světa v Itálii stál Daniela Korčáka podle jeho slov hodně dřiny, ale dokázal porazit všechny silné soupeře. „Největší soupeři jsou vždy Italové, u nich sportovní střelba patří mezi národní sporty, ale jsou i velmoci jako Rusko, Německo, Čína. Na mistrovství světa se prostě potýkáte s celým světem, ten boj je neustále otevřený a střelba dělá divy, může pokaždé přijít někdo nový, komu se to povede,“ komentuje.
Titul juniorského mistra světa je největším úspěchem jeho dosavadní kariéry. „Byl to neskutečný zážitek, dochází mi to až zpětně. Snažím se pořád posouvat dál, už brzy mě čeká seniorská kategorie a tenhle úspěch je dobrá motivace,“ říká.
Ve střelbě je podle Daniela Korčáka nutné spojit několik věcí. „Samotný střelecký trénink musí být provázen psychologickým tréninkem. Ten je podle mě úplně nejdůležitější, protože střelba je o hlavě, bez toho se člověk dál neposune,“ vysvětluje.
Téměř pokaždé musí být stoprocentní
Mladý střelec proto spolupracuje s profesionálem, který vede jeho psychologické tréninky. „Spočívá to v sebepoznávání, konkrétním mentálním tréninku. Je nutné umět fungovat v krizových situacích, nezačít bláznit, mít to srovnané v hlavě. Bez toho šance na úspěch není,“ připomíná.
Dále je ale podle něj při závodech zásadní umět se dobře rozhodnout a připravit vzhledem k povětrnostním podmínkám, pozadí střelnice, viditelnosti terčů a pak provést ve správný okamžik finálový výstřel. „V dnešní době silné konkurence musí být závodník téměř pokaždé stoprocentní,“ dodává.
Čtěte také
Daniel Korčák závodí pod křídly brněnského klubu, je také členem reprezentačního týmu. Jeho hlavním sportovním cílem je zúčastnit se olympijských her, což by se mu mohlo povést už příští rok v Tokiu.
V letošním roce navíc zvládl maturitu a pokračuje ve studiu na vyšší odborné škole automobilní v Českých Budějovicích. „Umožňují mi dálkové studium, při kterém se mohu naplno věnovat sportu. Na maturitu jsem se učil často večer po tréninzích, nebylo to jednoduché, ale zvládl jsem to, za což jsem rád,“ říká.
Ačkoli sportu věnuje většinu času a neustále nad ním přemýšlí, najde si čas i na odpočinek. „Relax je také nutný. Pokud to člověk přežene, může to výkonnost spíš zhoršit. Mezi mé koníčky ve volném čase patří myslivost nebo se prostě snažím jen odpočívat,“ uzavírá Daniel Korčák.
Související
-
Sokol z Budějovic je nejlepší na světě ve šplhu na laně do výšky 30 metrů
Až dokončí vysokou školu, bude Martin Trnka lékařem. Kromě studia medicíny se ale věnuje také sportu, konkrétně šplhu na laně. V Nizozemsku vyhrál závod světového poháru.
-
Je mu 87 let a stále závodí v triatlonu. Sportovat chce minimálně do devadesátky
Karel Schneider z Tábora se věnuje triatlonu téměř 40 let. V úctyhodném věku zvládne trasu složenou z plavání, jízdy na kole a běhu, na kterou se mnozí vůbec neodváží.
-
Pavel Hejra z Tábora vybojoval čtvrtý titul mistra světa ve footbagu
Je mu čtyřicet let a právě se počtvrté stal mistrem světa. Pavel Hejra z Tábora se vrátil se zlatou medailí z Varšavy, kam se sjeli nejlepší hráči planety ve footbagu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.