Jiří Březina starší: Papoušek
Některé příhody vybočují ze všeho, co by si člověk dokázal představit. Mně se to stalo, když se k nám zatoulal cizí papoušek.
Začalo to ráno. Byl jsem zrovna sám doma a za balkonovými dveřmi jsem zahlédl pohyb. Šel jsem blíž. Na prkenné podlážce seděl papoušek a vypadal zmateně. Samozřejmě jsem mu chtěl zařídit šťastný návrat domů a prvním krokem byl odchyt. Hodil jsem na něj deku a začal pod ní šmátrat. Neutíkal, naopak se mi zaštípl zobákem do prstu, až crčela krev. Přes ukrutnou bolest jsem ho vtáhl do bytu a šel hledat desinfekci.
Po tom nešťastném začátku se naše vztahy rychle proteplovaly, zvlášť když jsem skočil do obchodu pro pytlík krmení. Papoušek se najedl a pak udělal něco nečekaného. Najednou roztáhl křídla a přistál na mojí hlavě. Nejdřív jsem to považoval za útok, ale můj zajatec mi klidně seděl na hlavě, přidržoval se zbytků vlasů a úspěšně udržoval rovnováhu. Všechny pokusy o odehnání s křikem odmítal a jistil to zarytými drápy, takže jsem nakonec rezignoval a zbytek dne strávil s papouškem na hlavě.
Bylo s tím míň problémů, než jsem čekal. Rychle jsme nacvičili souhru při chůzi, práci na počítači, četbě i při jídle. Dodnes nechápu, jak dokázal na hlavě přestát převlékání trika. Jen když jsem si lehl, přesunul se na rameno, ale sotva jsem vstal, byl zpátky na hlavě.
Nález jsem rozhlásil, kde se dalo, a druhý den se ozvala majitelka. Když ode mě papouška s dojatými díky přebírala, vyprávěl jsem jí, jak ke mně přilnul. Vykulila na mě oči. Koupili ho prý nedávno, je divoký a nikoho k sobě nepustí.
Teď jsem zase vyvalil oči já.
Přeji vám hezký den a samá příjemná překvapení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
