Jiří Březina mladší: Silvestr
Občas trávíme Silvestr na chalupě, která leží na pravém břehu Lipenské přehrady. Je tu krásně, to ví asi každý Jihočech. Na rozdíl od břehu levého je tady ještě pořád relativně málo domů, penzionů a atrakcí, zato tu zůstalo dost čistého vzduchu, lesů, pastvin a podobných zbytečností.
Zkrátka, je tady klid. A to i na Silvestra, porovnám-li to se situací na budějovickém sídlišti, kde jsem vyrůstal.
Když se blíží půlnoc, vylezeme si se sklenkou sektu na malý pahorek za chalupou. Můžeme odtud pozorovat, jak slaví občané a návštěvníci turizovaného městečka na protějším břehu.
S půlnocí tam vypukne válka, obloha se rozsvítí a vzduch duní detonacemi. Člověk je rád, že se na to dívá z dálky.
Ovšem minulý rok se nám stala jedna nepříjemnost. Obrátil se vítr. Asi deset minut poté, co v lesích zmlkla ozvěna těch největších výbuchů, k nám přivál hustý dým. Byl cítit spalinami z ohňostrojů. Kolik drobných částic a těžkých kovů takhle každý rok unikne do vzduchu? Raději jsme o tom nepřemýšleli a schovali se dovnitř.
Chtěl bych vám všem popřát hezký nový rok bez rámusu a kouře, ale to by bylo naivní. Proto vám přeji, aby byl ten nový rok šťastný. Všemu hluku, nemocem a jiným nepříjemnostem navzdory.
Související
-
Jiří Březina mladší: Vánoce
Původně jsem chtěl mluvit o tom, jak si na sebe o Vánocích pleteme bič. Byt musí být uklizený. Okna umytá. Cukroví napečené – ne jeden, ne dva, ale pět až patnáct druhů.
-
Jiří Březina mladší: 17. listopad
Listopadové události roku 1989 jsem nechápal. Bylo mi devět let a jediná má starost byla, jak sehnat trikolóru, kterou u nás na základce z ničeho nic všichni nosili.
-
Jiří Březina mladší: Kafe
Dnes slavíme mezinárodní den kávy. Letos je to ale smutná oslava. Ceny kávového zrna stoupají, doprava kvůli covidu vázne, Brazílii letos ochromilo sucho.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…
Jan Pokorný, projektový manažer ČRo
Tulák po hvězdách
Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.
