Jiří Březina mladší: Kafe
Dnes slavíme mezinárodní den kávy. Letos je to ale smutná oslava. Ceny kávového zrna stoupají, doprava kvůli covidu vázne, Brazílii letos ochromilo sucho.
Dříve nebo později se tento vývoj projeví i v našich vařičích, konvičkách, hrncích a šálcích. A bude to velká škoda.
My Češi se totiž chlubíme spotřebou piva, ale kafíčko si taky neodepřem. Ročně každý z nás spotřebuje asi čtyři kilogramy kávy. Nejčastěji takzvaně na turka, ale hodně se u nás pije i káva rozpustná a samozřejmě i nápoje připravované sofistikovanějšími způsoby a přístroji.
Já osobně vypiju kávy rozhodně víc než piva. Piju všechno: preso, kapůčo i pikolo, překápko i rozpustňáka, s mlékem a cukrem, i čistou kávu, vařím v moka konvičce i french pressu. Nejsem kávový fašista a většinou nepoznám, jaký kontinent právě ochutnávám. Jedu spíš na objem. Když mám perný den, zvládnu i pět šálků.
Někdo o kávě mluví jako o droze, protože obsahuje kofein. Je prý návyková. S tím nemůžu souhlasit, když budu chtít, vydržím i několik hodin bez jediného šálku. A kdybych chtěl, můžu s tím přestat nadobro. Jenže, mně se ani trochu nechce. Kafe miluju.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
