Jiří Březina mladší: Vánoce
Původně jsem chtěl mluvit o tom, jak si na sebe o Vánocích pleteme bič. Byt musí být uklizený. Okna umytá. Cukroví napečené - ne jeden, ne dva, ale opravdu všech pět až patnáct druhů.
Málem bych zapomněl na dárky: dárky musí být, pro každého něco, a k tomu něčemu ještě nějaká drobnost.
A adventní věnec. A ještě jeden věnec na dveře. Svítíme? Aha, málo svítíme, musíme pověsit světýlka do oken a na plot a ta túje by taky měla zářit.
Stromeček, nezapomněli jsme na stromeček? Nedokoupíme nějaké ozdoby?
Chtěl jsem se nad tím vším rozčílit a říct, že je to zbytečné. Že svátky jsou přece o něčem jiném. Že jejich prastarý a tajemný původ v oslavách slunovratu, který křesťanství obohatilo o nový rozměr, musí mít nějaký hlubší význam. Porazit tmu, znovu roztočit kolo roku, oslavit narození Spasitele, zkrátka něco v tom smyslu.
Ale pak jsem pochopil, že způsob, jakým naše společnost tráví Vánoce, je vlastně zcela v pořádku. I on má svůj, řekněme terapeutický význam.
Vlastně jde o to, strávit celý měsíc ve vysokých obrátkách, utrácet peníze a tlačit se ve frontách, abychom si na konci mohli s blahodárnou úlevou říct:
Tak, a je to za námi.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
