Je to mžik. Je to tiché a fatální. Mnoho lidí se utopí i doma na zahradě, upozorňuje záchranář

„Je třeba si uvědomit, že voda je všude kolem nás. Ať už je to jenom nepřiklopené prkénko toalety, kam bohužel padají batolata, nebo nevypuštěné vany, zapomenuté kýbly a vaničky. No, a potom jsou to známé zahradní bazény, na které jsme jako Česká republika velmoc, na přepočet obyvatel jich je víc jen ve Francii a Španělsku,“ připomíná.

Na zahradách jsou zrádnou pastí i studně a nejrůznější jezírka. Jan Sedláček přidává příklad, kdy ani ne dvouleté dítě spadlo do zahradní nádrže. „Argument typu, že naše děti jsou zvyklé se pohybovat kolem vody, neobstojí. Děti jsou možná zvyklé pohybovat se kolem vody, ale nejsou zvyklé do ní padat a v té nečekané situaci správně zareagovat,“ zdůrazňuje.

Zabezpečení domácích prostor, bazénů a nádrží je podle něj alfou a omegou prevence. „Říkáme lidem: Raději si jezírka zabezpečte nějakým i nehezkým způsobem, jako je armovaná síť, je to pořád lepší, než abyste tam pak měli malý hrobeček. Protože to je hned. Taková věc se stane velmi rychle a tiše,“ dodává.

Co tedy patří k základním pravidlům pobytu u vody? „Neztratit dítě z dozoru a vhodné zabezpečení,“ odpovídá Jan Sedláček. „Když jsme u venkovní vody a občas koukneme do telefonu nebo zrovna připravujeme svačinku, pak je důležité, aby dítě, které se mezitím brouzdá ve zdánlivě bezpečné vodě, mělo vždycky nějakou vhodnou plaveckou pomůcku. Ne nafukovací, ale pevně umístěnou tak, aby nemohla z dítěte sklouznout, například vestu.“

Čtěte také

Co je potřeba k fenomenálnímu úspěchu ve sportu? Síla buňky, stav mysli a ještě něco, odpovídá Marian Jelínek

Kromě zabezpečení je podle něj důležitý trvalý dozor konkrétní osobou. „Platí, že čím více lidí dítě hlídá, tím méně je hlídané,“ říká a jako varování uvádí případ, kdy si maminka potřebovala odskočit a hlídáním pověřila celou širokou rodinu. Dospělí byli ale v družném hovoru a dítě málem přišlo o život.

„Na vodě také platí, že na jedno nesamostatné dítě by měl být jeden dospělý člověk,“ doplňuje vodní záchranář s tím, že není dobrý nápad vzít do loďky partu dětí a být na ně sám. K dalším zásadám patří vést starší děti k tomu, aby vždy nahlásily, že se chtějí jít koupat.

Projekt U vody bez nehody se zaměřuje i na výcvik záchrany a sebezáchrany. „I malé děti jsou schopny si ve vodě lehnout na záda a udržet se ve vznášecí poloze,“ říká Jan Sedláček a zdůrazňuje, že nácvik této základní dovednosti by měl být samozřejmostí v kojeneckém, školkovém i školním plavání.

„Bohužel systematická výuka plavání ve školách se z českých výukových plánů vytratila. A právě v tom spatřujeme základ oněch smutných čísel, do kterých se jako republika dostáváme,“ uzavírá Jan Sedláček.

Další důležité informace o prevenci utonutí i záchraně lidského života z vody si poslechněte v rozhovoru s Janem Sedláčkem.