Jihočeská záchranka každý den přijme asi 640 tísňových volání. Už během hovoru většinou vyjíždí posádka
Potřebujete rychlou zdravotní pomoc? Pak asi zavoláte linku 155. Co se ale v tu chvíli stane? Jak to vypadá v operačním středisku záchranářů? A kam se člověk vůbec dovolá? Na tyto otázky odpovídá Radim Viochna, vedoucí operačního střediska jihočeské záchranky.
„Po vytočení tísňové linky 155 se člověk dovolá na operační středisko, které sídlí v budově Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje v Českých Budějovicích. Ať voláte odkudkoliv z kraje, dovoláte se k nám,“ vysvětluje vedoucí.
Operátor se ze všeho nejdřív volajícího zeptá, co se stalo a kde se to stalo. „To jsou pro nás velice důležité informace, abychom mohli výzvu zpracovat a pomoci vám. Šrumec na operačním středisku za normálních okolností nenastane, to je naším každodenním úkolem, aby vše probíhalo v klidu a v pořádku,“ popisuje Radim Viochna.
Vystresovaní volající podle něj často nedokáží správně volit slova, problém jim dělává i adresa. „Stačí poslouchat operátora a odpovídat na jeho otázky. Lidem někdy připadají zvláštní, ale věřte, že víme, na co se ptáme a proč,“ říká.
Místo v přírodě dokáží záchranáři najít pomocí GPS signálu, a to dnes už nezávisle na aplikaci Záchranka nebo chytrém mobilním telefonu, stačí tlačítkový. „Není to ale tak jako v amerických filmech, že bychom dokázali polohu určit na metr přesně. Ten okruh je větší, ale umíme si poradit,“ ujišťuje šéf operačního střediska.
Jakmile operátor výzvu z linky 155 zpracuje, pošle ji dispečerovi. Ten vyšle nejvhodnější posádku. „Fungujeme tedy dvoustupňově. Jednu část pracovníků tvoří operátoři, kteří přijímají hovory, ale nehovoří s posádkami. A pak jsou dispečeři, kteří naopak nehovoří s volajícími, ale podle daných kritérií vysílají posádky,“ upřesňuje Radim Viochna.
Čtěte také
Oba tyto stupně podle něj pracují na řešení naléhavé situace téměř souběžně. „Většinou už ve chvíli, kdy operátor s volajícím hovoří, vyjíždí posádka,“ připomíná. Informace si operátoři s dispečery a posádkami předávají elektronickou formou. „Není to tak, že bychom té posádce telefonovali, všechna data už běží digitálně,“ dodává.
Hovorů přichází na linku 155 i několik najednou a bývá jich poměrně dost. „Vychází to průměrně na 80 volání na každého operátora během dvanáctihodinové směny. V té je většinou šest lidí – čtyři operátoři přijímají tísňovou linku a dva jsou dispečeři,“ uvádí Radim Viochna.
Jihočeská záchranka tedy odbaví zhruba 320 hovorů za směnu, za čtyřiadvacet hodin se jedná asi o 640 volání. Vytíženost je různá v závislosti na denní době. „V noci bývá hovorů méně, ale to zase neplatí v pátek večer a o víkendu. Je to nárazové,“ doplňuje vedoucí.
Celý rozhovor o práci zdravotnických záchranářů s vedoucím operačního střediska Radimem Viochnou a také Zuzanou Fajtlovou, která je psycholožkou, záchranářkou i tiskovou mluvčí Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje, si poslechněte online.
Související
-
Operátorka jihočeské záchranky zvládla po telefonu vést porod koncem pánevním. Dostane za to ocenění
Jen málokdy porodí žena koncem pánevním mimo nemocnici. A skutečnou raritou je odvést takový porod na dálku po telefonu. Šestadvacetileté Kristýně Vlkové se to podařilo.
-
Je to mžik. Je to tiché a fatální. Mnoho lidí se utopí i doma na zahradě, upozorňuje záchranář
Na přední místa evropských statistik nás řadí zhruba 200 utonulých Čechů ročně. Máme víc těchto fatálních událostí než lidnaté Německo a některé přímořské státy.
-
3 hlavní příznaky mrtvice. Když se objeví, je nutné hned přivolat záchranku
Deset let funguje úzká spolupráce mezi jihočeskou záchrankou a iktovými centry ve třech nemocnicích v kraji. Záchranáři se snaží co nejrychleji přivézt pacienta s mrtvicí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.