Jaroslav Hutka: Noční vlak. Příběh o nenávratně prohrané svobodě a mrazivém větru nesvobody
Jednou z postav sametové revoluce byl písničkář Jaroslav Hutka. Z mnohaleté emigrace, k níž byl za komunistické totality donucen, se vrátil hned v listopadu 1989 a rovnou zazpíval na Letné. Je i autorem povídky Noční vlak o svobodě a nesvobodě.
„Díval jsem se na podlahu špinavého poskakujícího kupé a zdálo se mi, že nenávidím. Všichni mi radí dát si pozor, všichni. Je rok 1974. Šest let po okupaci Československa ruskou armádou. Teď je už zcela jisté, že naděje jsou marné. Svoboda je nenávratně prohraná a každý se musí sám za sebe rozhodnout, jak dál. Bylo to cítit i včera, když jsem seděl před čtyřtisícovým davem a všichni, všichni si v hloubi duše přáli, aby mi to vyšlo, abych si dal pozor, neboť velké sály se už staly nebezpečnými. Nehraju si vlastně na mučedníka a hrdinu?“
Povídka o nenávratně prohrané svobodě a mrazivém větru nesvobody vyšla spolu s Hutkovými fejetony v knížce Požár v bazaru v roce 1990.
Jen o rok později dostal Noční vlak rozhlasovou podobu, příběh ve studiu načetl herec Jan Vlasák.
Jaroslav Hutka
Hudebník, skladatel a písničkář Jaroslav Hutka (1947), autor slavných protestsongů Havlíčku, Havle a Náměšť, strávil jedenáct let v nedobrovolné emigraci, k níž ho od roku 1977 „přemlouvala“ sama StB. V říjnu 1978 překročil se svojí tehdejší ženou Danielou v Rozvadově státní hranici.
Díky svému holandskému příteli nakonec zakotvil v Nizozemí. Ačkoli v jazyce země, která mu poskytla politický azyl, i zpíval, nepřestával toužit po životě v Německu. Tam se také později – už za novou ženou Kateřinou – přestěhoval.
Na konci roku 1988 začaly v Evropě tát ledy a Jaroslav Hutka byl zván na koncerty v Budapešti a postupně i dalších městech za železnou oponou. Když v Praze vypukla sametová revoluce, bedlivě poslouchal BBC a všechny „popletený, ale velmi naléhavý zprávy z Prahy.“
„Jardo, komunisti jsou v prdeli, přijeď!“ slyšel od manželky hudebníka Vladimíra Merty. Za vypůjčené peníze si koupil první volnou letenku domů – na 25. listopadu 1989. A v ten den také na tribuně na Letné zahrál svoji Náměšť.
„Jardo, tys nám zachránil revoluci! Když jsi dozpíval, tak byl takový klid a mír, že už nešlo střílet,“ nechal se později slyšet budoucí československý prezident Václav Havel. (ze vzpomínek Jaroslava Hutky pro Paměť národa)
Související
-
Jiří Stránský: Tóny. Příběh rodiny, do jejíhož života zasáhl nacistický i komunistický režim
Jan Aubrecht je úspěšný hudební skladatel, který své dospělé vnučce, mladé klavíristce Báře, vypráví o osudech jejich rozvětvené rodiny.
-
Edgar Allan Poe: Rukopis nalezený v láhvi. Dobrodružný příběh o jedné plavbě Indickým oceánem
Edgar Allan Poe odstartoval svoji literární kariéru, když v roce 1833 povídka Rukopis nalezený v láhvi zvítězila v soutěži listu The Baltimore Saturday Visiter.
-
Zdeněk Šmíd: Lesk a bída Čekání. Tragikomické příběhy obyvatel zapomenutého pohraničního městečka
Čekání, dříve Warten, je městečko v česko-německém pohraničí. Je to konec světa, kde se nikdy nežilo lehce. Po poválečném odsunu sem přibyly různé „podivné existence“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
