Z palubního deníku archy Noemovy. Alois Švehlík a Luba Skořepová ve známém starozákonním příběhu
Ze Starého zákona čerpala spisovatelka Marie Kubátová inspiraci pro povídku Z palubního deníku archy Noemovy. Je to známý příběh o Noemovi a jeho rodině, kteří jediní spolu se svými zvířaty přežili potopu světa, i když trochu jiný…
„Kdo bude po potopě uklízet ten sajrajt z polí a zahrad? Až budeš mluvit s Hospodinem, připomeň mu, že ve svých šesti stech letech nejsi na tu práci mladík.“
„Nerouhej se, ženo, a vzdávej díky Hospodinu za milosrdenství, že nám s tou archou dobře poradil. Přežijeme my, i naši synové a naše stáda.“
V rozhlasovém zpracování povídky z roku 2003 účinkuje jako Noe Spravedlivý Alois Švehlík. Jeho prostořekou ženu ztvárnila Luba Skořepová.
Marie Kubátová
Marie Kubátová se narodila v roce 1922 v Praze. Její otec, původní profesí stavební inženýr, založil malé nakladatelství Besední pořady, kde vydával zejména edice tělovýchovných sokolských svazků. Matka byla folkloristkou a lékárnicí, psala knížky pro děti.
V jejích stopách se vydala i její dcera, farmaceutka a spisovatelka, kterou si většina lidí spojuje především s populárními Krkonošskými pohádkami, tak jak je známe coby stejnojmenný televizní večerníček.
Vznikl sice podle námětu Marie Kubátové, ona sama o tom ale mluvila nerada. „Já se k tomuto dílu příliš nehlásím. Jsem autorkou námětů, scénáře k jednotlivým dílům pak vytvořila Božena Šimková. Já bych to napsala jinak,“ nechala se slyšet.
Ač ji proslavily hlavně pohádkové příběhy z Krkonoš, natrvalo se tam přestěhovala s manželem a dvěma dětmi až v 50. letech. Několik let učila na střední zdravotnické škole ve Vrchlabí. Poté se vrátila k lékárnické profesi. Naplno psaní se věnovala hlavně v důchodovém věku.
Marie Kubátová dlouhá léta spolupracovala s rozhlasem. Je autorkou mnoha rozhlasových her a pohádek. Zemřela ve Vrchlabí v roce 2013.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
