Jan Vaněček: Klára a knihy
Klára si usmyslela udělat si konečně pořádek v knihách. Měla je seřazené v knihovně na policích za sebou ve dvou řadách. V té druhé byly ty, které kdysi odložila s tím, že si je snad někdy přečte.
Ležely tam však stále ladem a překážely. Rozhodla se jich zbavit. V městské knihovně neuspěla, poděkovali jí za ochotu, mají prý knih plné regály, konají i burzu a lacino je prodávají zájemcům. Pár knížek Klára věnovala přátelům a známým, druhá řada se však příliš netenčila. Ale nevzdávala to.
Sousedka jí poradila, že ve městě je několik kaváren, kde si hosté mohou nejen posedět u kávy, ale přečíst i knihy, které tam lidé darovali. Zkusila jednu navštívit. Do tašky vzala s sebou pět knih. Kavárník jí za ně poděkoval a revanšoval se vídeňskou kávou a zákuskem. Uspěla i v dalších kavárnách. Druhá řada se postupně tenčila.
Po čase jednu z obdarovaných kaváren ze zvědavosti navštívila. V regálu s knihami spatřila i ty své. Objednala si kávu a do jedné se začetla. Druhého dne se vrátila, aby ji dočetla.
Začala si dávat v kavárnách další dostaveníčka se svými knihami. Několik umístila také do bývalých telefonních budek, z nichž se staly pouliční knihovny. I ty občas navštívila a své knihy si k přečtení odnesla domů, a pak je vrátila zpátky do budky. Postupně si takto Klára přečetla všechny knihy z bývalé druhé řady.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
