Jan Štifter: Kontinuita

21. říjen 2025

Rozhlasový sloupek

Procházeli jsme si vesnice na rakouské straně Šumavy, při hranici, která 40 let oddělovala sousedy, a s kamarádem, jihočeským památkářem, zaostřili na detail těch starých selských stavení.

Rakouský přístup k historickým objektům je jiný, než jsme zvyklí u nás, v českých obcích, a tak středověké zdi tamních statků prolamují obyčejně plastová okna, fasády jsou opravené, ale zjednodušené, na původní hmotu navazuje moderní přístavba. Uvnitř městeček i malých vesnic, vedle památných kostelů a farních úřadů.

Je v tom jistá přirozenost, protože naši předci taky své domy upravovali podle toho, jak právě potřebovali, bourali a stavěli větší, aniž by nad nimi stál odborník z oblasti památkové péče a školil je, co je a není možné: toho možného si Rakušané dovolí daleko víc.

Česká ochrana kulturního dědictví se víc odkazuje k podstatě památky. Vyžaduje větší autenticitu a přesnost, a tak se českým očím může zdát, že těm starým rakouským domům něco chybí – a muškáty v oknech to nedohoní.

Přesto z těch rakouských baráků něco křičí, že nad historií a estetikou vítězí tradice: možná to jsou ta stejná příjmení už po staletí. Nikdo tu násilně nedosidloval, nikoho nevyháněl, rodina je na místě po staletí. A teď právě v éře plastových oken.

Je to obraz přirozenosti, kontinuity – o pár kilometrů dál – na české straně Šumavy - naleštěné fasády pod dohledem odborníků ten obraz nenahradí.

autor: Jan Štifter | zdroj: Český rozhlas