Jan Štifter: Iluze

Znělo to odhodlaně – jedna z nich má plán. Nenechat nic na náhodě a už vůbec ne na přírodě – protože prsa, která jí nejspíš skutečně vyrostou, nebudou odpovídat její představě o dokonalé postavě. Chce mít lepší. Možná si už teď šetří z kapesného.

Kdyby kolemjdoucí chtěl, mohl by se rozohňovat nad tím, kam to ta dnešní generace vede, protože my jsme měli rozhodně jiné starosti – ale hned jsem si zase vzpomněl na historika Josefa Šustu, váženého profesora všeobecných dějin, prezidenta České akademie věd a umění – rozpomněl jsem se na jeho poznámky z Budějovic a na vyprávění, jak ho kamarádi přivedli do nevěstince. Jak sám vzpomínal, „do veřejného domu zcela lůzovitého přídechu“, kde ho přivítala, když se budeme přesně držet pramenů a posluchač odpustí „přistárlá, do široka vykynulá děvka se zákalem na jednom oku.“

Chtěla ho k sobě přitisknout, ale Šustu zachvátilo takové nechutenství, že z brlohu utekl, žaludek mu překypěl jako při prvním kouření… To všechno se stalo v den jeho 14. narozenin. Ještě včera byla Šustovi 13…. K ulicím dětství Josefa Šusty patřila láska za peníze zrovna tak, jako do dnešního dětství vstupuje ideál krásy za peníze. Iluze lásky spojená s iluzí dokonalosti.

Šusta tomu přízraku utekl, držím palce i té holce na ulici, aby se jednou postavila před zrcadlo a byla spokojená s tím, jak to je.