Jan Cempírek: Tolerance

Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Znáte to. Dlouholetí manželé slaví výročí – svatbu zlatou, diamantovou či bůhví jakou. Sejdou se známí, rodina. A vždy zákonitě zazní otázka: „Jak jste to vlastně spolu tak dlouho vydrželi? Máte na to nějaký recept?“

Pohledy všech se upnou na oslavence. Jejich potutelné úsměvy značí mnohé, odpověď však bývá většinou stejná, velmi krátká: „Základem je tolerance,“ řeknou staříci a .. tečka. Zas jen ty potutelné úsměvy.

Přiznám se, tato odpověď mě nikdy neuspokojovala. Jakoby letití partneři měli v zásobě jiný šrapnel. Jiné moudro. Tajemství, které ale z nějakého důvodu nechtějí dát všanc.

Tolerance. To slovo mi zavánělo slabošstvím. Jakože třeba ona přechází manželovy spanilé jízdy po hospodách a za ženskými a on pro změnu nevidí její hádavost a marnivost?

Prostě, recept značky tolerance – to jako, že mám ze sebe dělat celý život kašpara? Ne. Ne, to neberu! V tom musí být nějaký fígl. Utajená moudrost, kterou nevidím, která tam ale je. Jen na ni přijít!

A tak jsem o tom přemýšlel, nic nenacházel a léta utíkala. Nedávno jsem však potkal jednu babku ze sousedství. Byla prý kdysi známou balerínou, říká se. Každopádně je stále čupr a navíc má i čupr dědka. Takového na první pohled kujóna, který se sice belhá po ulici s hůlčičkou, ale stále s jiskrou v oku a se zájem o okolí.

Dali jsme se s babkou do řeči. A najednou to ze mě vypadlo. Jak to děláte, že vám to tak dlouho klape? Že jste stále spolu? Balerína se usmála. To je tak. Světem ženy je láska. A láskou mužskýho je svět. Když to voba chápou, tak je hej.

A šla domů za svým štramákem. Najednou mi bylo do skoku. Že někdo konečně rozšifroval to tajemství! To slovo tolerance! Že v něm není skryto nic slabošského. Že to zkrátka jen znamená hrát hru zvanou partnerství se znalostí pravidel.

Kdy víte, že chlap potřebuje, aby mu žena nedělala ze života Alcatraz s rozpisem vycházek po dvorečku, a on ji naopak sem tam má vzít pevně do náruče, pomuchlat a říct: Brebenti si, lásko, co chceš, stejně tě miluju.

Jestli tomu receptu říká někdo tolerance, někdo porozumění a další zas návod na štěstí, je úplně, ale úplně fuk.