Jan Beneš: Svoboda nechodí v rudém šatě. Příběh o naději, která skončila příjezdem tanků

Autobiografická povídka Jana Beneše Svoboda nechodí v rudém šatě vyšla v roce 1984 v souboru Banánové sny v exilovém nakladatelství Konfrontace ve švýcarském Curychu. Pro rozhlas ji v roce 2008 načetl herec Miroslav Etzler.

Jan Beneš se narodil v roce 1936 v rodině bývalého legionáře a ctitele masarykovské demokracie. Po únoru 1948 se jeho otec, stavební inženýr a architekt, stal pomocným dělníkem. Postoj k nově nastolenému komunistickému režimu byl tedy v rodině jasný.

V 50. letech studoval Jan Beneš pražskou UMPRUM. První větší problémy přišly na vojně. Při prohlídce osobních věcí u něj byly nalezeny knížky Eduarda Beneše. Později se s kolegy zapletl do krádeže samopalu, za což byl odsouzen na 25 měsíců za nedovolené ozbrojování. „Seděl“ až do amnestie v roce 1960. Beneš sám později prohlásil, že to bylo „za podvracení bojové morálky mužstva, nedovolené ozbrojování a krádež vojenských podvlékaček“.

Spisovatel Jan Beneš|foto:Post Bellum

Po návratu z vězení pracoval jako výtvarník v Ústředním loutkovém divadle v Praze a vydal své první tři povídkové knihy – Do vrabců jako když střelí, Situace a Disproporce. Část vydání posledně jmenované už se ke čtenářům nedostala.

Od roku 1964 spolupracoval s Tigridovým pařížským časopisem Svědectví. To mu vyneslo pět let vězení za podvracení republiky, odsouzen byl v roce 1967. V tající atmosféře jara 68 byl prezidentem Antonínem Novotným propuštěn na amnestii. Po návratu z vězení přednášel na vysokých školách a sám dálkově studoval práva.

Příchod „spřátelených armád“ v srpnu 1968 Jan Beneš absolutně neočekával.  Definitivně se rozhodl odejít za hranice na podzim následujícího roku po varování z ministerstva vnitra. Nejdříve odjel do Francie, kam za ním za tři měsíce přijela manželka. Jejich dvě děti musely dalších deset let zůstat v Československu.

Manželé se po čase přesunuli do Ameriky. Jan Beneš tam začal znovu psát, v emigraci mu vyšly knížky Druhý dech nebo Zelená nahoru. Psaní ho ovšem neuživilo, takže dělal například údržbáře nebo ve slévárně, později působil v Ústavu pro mezinárodní vztahy na Harvardu nebo na ministerstvu obrany.

Zpátky domů přijel Jan Beneš hned na konci listopadu 1989. Stále psal a publikoval. V červnu 2007 v Obořišti u Příbrami ukončil dobrovolně svůj život střelou do hlavy. Bylo mu 71 let.