Jiří Stránský: Štěstí. Vyprávění ze života politických vězňů v uranových dolech

Příběhy politických vězňů, kteří byli v 50. letech internováni v pracovních táborech, vypráví povídková kniha Štěstí. Jedním z odsouzených v uranových dolech byl i samotný autor, spisovatel Jiří Stránský.

Na 12. srpen připadly nedožité 90. narozeniny Jiřího Stránského. Při této příležitosti přinášíme pětidílnou dramatizovanou četbu Štěstí. Povídkový soubor vyšel poprvé v roce 1969, ale ještě před distribucí šel celý náklad do stoupy, dalšího vydání se dočkal až po převratu v roce 1990.

Jiří Stránský

Narodil se 12. srpna 1931. Jeho otcem byl významný pražský advokát se šlechtickými předky, jeho maminka byla dcerou známého prvorepublikového politika Jana Malypetra. Jiří Stránský studoval reálné gymnázium v pražských Dejvicích. Kvůli svému rodinnému zázemí byl však těsně před maturitou ze školy vyloučen.

Oficiálně musel školu opustit ze zdravotních důvodů, rodině však oznámili, že nebyl připuštěn k maturitě, protože odmítl přistoupit na změny režimu. Musel opustit nejen školu, ale i Prahu.

Jiří Stránský|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

V necelých dvaceti letech odešel na venkov a našel si práci u zeměměřického ústavu při stavbách triangulačních věží. Kvůli zranění se ale za pár měsíců vrátil domů. V Praze začal pracovat v tiskovém oddělení propagačního podniku, kde se věnoval tisku cizojazyčných mutací propagačních letáků.

Jeho šéf, původní majitel inzertní firmy, byl zatčen a hrozil mu trest smrti. Vymyslel si tak vykonstruovaná obvinění, aby si zachránil život.

„Na třináct svých spolupracovníků si vymyslel historky, ta nejhorší byla o mně. Ta zněla, že mě jejich organizace vyslala na šestinedělní kurz do západního Německa, nejen v zacházení s vysílačkou, ale také v tichém vraždění a tak podobně. S vysílačkou jsem se měl vrátit a ukrýt na neznámém místě, to že on neví. Asi za rok si pro mne přišli. To jsem byl již u PTP. V lednu 1953 si pro mne přijeli a málem mne umlátili k smrti, protože chtěli, abych se přiznal, já však netušil k čemu.“ 

Ve vykonstruovaném procesu byl Jiří Stránský jako mladistvý odsouzen na osm let vězení. Prošel několika pracovními tábory, včetně jáchymovských uranových dolů. „Já jsem se sešel v kriminále s Janem Zahradníčkem, s Křelinou, s Knapem, s Karlem Peckou, se Zdeňkem Rotreklem, s Vladimírem Valentou a řadou dalších lidí. Tam se ve mně upevnilo rozhodnutí psát.“

Propuštěný na svobodu byl Jiří Stránský až za velké „amnestie“ v roce 1960. Poté pracoval krátce na stavbě podolského stadionu, jako pumpař, později si mohl najít zajímavější práci v barrandovských studiích, kde ale nikdy nebyl přijat do trvalého pracovního poměru.

Po srpnu 1968 musel opět opustit Prahu a začal opět pracovat pro Benzinu. A tehdy ho znovu dostali. Na základě křivých obvinění ho soud odsoudil za údajné kšefty na benzinové pumpě. Po návratu z vězení pracoval jako technik v Československém státním souboru písní a tanců.

Po roce 1989 začal znovu psát a publikovat. Jeho nejznámější knihou je román Zdivočelá země, podle něhož byl natočen i stejnojmenný úspěšný seriál. Od roku 1992 do roku 2006 byl prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu.

Jiří Stránský zemřel 29. května 2019, bylo mu 87 let.