Jako kapitán vedl Vladimír Caldr hokejovou reprezentaci. Teď řídí školu a řeší třeba i covidové problémy

Vladimír Caldr se věnuje pedagogické činnosti vlastně už od doby, kdy hrával vrcholově hokej. Ředitelem základní školy v českobudějovické Grünwaldově ulici je od roku 2013. Mimochodem, právě v této škole vyrůstali třeba Prospal, Modrý, Nedorost a další sportovci.

To, co ale Vladimír Caldr řeší v těchto dnech, ale nikdy předtím nezažil. „Ani naší škole se současné covidové problémy nevyhnuly. Dokonce fungujeme jako záložní škola pro zaměstnance nemocnice, čímž můžeme trochu pomoci lidem v první linii,“ říká.

Ze svého sportovního života, ve kterém vybojoval stříbro na olympijských hrách i na mistrovství světa, je zvyklý překonávat překážky. A tak, když byla jeho škola vybrána jako ta, která bude pomáhat při covidové pandemii velmi to uvítal. „Jsme za to nesmírně rádi, protože celou tu situaci vnímáme i z pohledu rodičů. Víme, jaké problémy to přináší. I nás to potkalo a hodně nás to zasáhlo,“ potvrzuje.

Čtěte také

Dal jsem si knedlíky a šel jsem hrát, to dnešní mladí hokejisté nemohou, říká Václav Nedorost

Jako sportovec, ale zároveň ředitel školy má rád jasná a nejlépe předem naplánovaná řešení složitých situací. Jako pedagog by případné uzavření škol nedoporučoval. A pokud ano, tak až když selžou všechna další opatření.

„Já jako ředitel školy se v tom trochu ztrácím, protože dříve v prvních vlnách nebyly školy v žádném případě zdrojem nákazy. Teď poslední dobou zase slyšíme, že ta ohniska jsou převážně ve školách. Já si myslím, že pravda je asi půl na půl, že se to nevyhne žádné části obyvatelstva. Volil bych zavírání prvních, druhých a třetích tříd jako poslední variantu, na druhém stupni už jsou žáci schopni se přizpůsobit distanční výuce. Myslím, že v tomhle udělaly školy obrovský pokrok,“ dodává.

První stupně základních škol by podle Vladimíra Caldra měly zůstat v režimu prezenční výuky, dokud to jen trochu jde. Třeba i proto, že jako bývalý hokejista dobře vidí, že fyzická kondice dětí se v době pandemie, a hlavně v době, kdy žáci nechodili do škol, velmi výrazně zhoršila. „Snížilo se to v celém spektru, nejen v kondici, ale i v dovednostech. Dětem chyběly společné hry, setkávání, soutěžení,“ uzavírá.