Ivan Mls: Rodáci

Jenže postupem doby asi nebude co pořádat. Rodáků totiž ubývá. No to snad ne, řeknete si, rodáci přece byli, jsou a budou. Bojím se, že ne. Pokud budeme bazírovat na tom, že rodákem je člověk, který se v daném místě narodil, záhy zjistíme, že někde jsou rodáci takřka na vymření, popřípadě, že žádní noví místní rodáci nepřibývají.

Regionálních rodáků sice budeme mít pořád habaděj, ale menší města, městečka a obce na tom budou prachbídně. Pokud se už dokonce v tomto vývojovém stádiu nenacházejí.

Rodáky abys pohledal. A to prosím pěkně bývaly časy, kdy i ty nejmenší a nejzapadlejší vísky se mohly pochlubit nějakým tím slavným rodákem – spisovatelem, politikem, vědcem či umělcem.

Tedy, chlubit se s ním mohou pořád, rodáctví mu samozřejmě nikdo neodpáře, jenže dnes už nepřibývá ani těch úplně obyčejných rodáků, natož pak těch slavných. Přesněji řečeno, dochází k jisté centralizaci rodáků; je pár měst, kde rodáci přibývají pořád, mají jich tolik, že si jich snad ani neváží, natož aby pro ně pořádali srazy a setkání.

A pak je tu velká množina lidských sídel, která je o čerstvé rodáky ochuzena. Asi už jste si domysleli, kam mířím. Samozřejmě. Razantní úbytek lokálních rodáků je prostě daní moderní době, většina rodáků se dnes rodí v porodnicích.

Tak mě napadá – na rodných domech slavných osobností zpravidla bývá pamětní deska, aby dotyčného velikána vědy, kultury, politiky či sportu patřičně připomněla. Už někdo přemýšlel nad tím, kam se tyhle pamětní desky budou dávat v budoucnu?