Ivan Mls: Nový školní rok

Jenže pak jsem zjistil, že škola ve skutečnosti začíná až v pondělí čtvrtého. V závidění jsem tedy mohl klidně pokračovat do dneška. Samozřejmě, že to nebyla žádná zavilá nepřejícná závist, spíš jen takové pohrávání si s myšlenkou, jaké by to bylo mít uprostřed léta dva měsíce volna, s nimiž by člověk mohl naložit dle své libosti, zvlášť když je dospělý a má z toho, na rozdíl od dětí, rozum. 

Jako dítě jsem ovšem zcela pochopitelně považoval časový rozsah prázdnin za poněkud, možná i hodně, nedostatečný. Asi si na ty časy, kdy jsme měli jeden velký vzor, pamatujete taky. Podle toho velkého vzoru jsme kopírovali kde co - od plánovaného hospodářství, přes vedoucí úlohu jedné strany, omezenou nabídku spotřebního zboží, velkolepé prvomájové průvody až po  cenzurování svobodných názorů. To jsme zvládali  kopírovat celkem obstojně. Ale že v té velké zemi, která nám byla vzorem, měly děti tři měsíce letního volna, to tehdejší naše dospělé jaksi nezajímalo, tady se žádné kopírování a napodobování velkého vzoru nekonalo. Což jsem v dětském věku bral jako velkou nespravedlnost, brzdu rozvoje a koneckonců, zradu pokrokových ideálů. Tehdy jsem záviděl upřímně a doopravdy.

Mezi námi, dnešní svět dospělých a dětí je svým způsobem taky rozdělený. Už více než třicet let se hovoří o tom, že jednou, jednou doženeme Německo na všech frontách, a stále se nám to v prosperitě, mzdách ani životní úrovni nějak nevede. Takže taky trochu závidíme. Myslím si ovšem, že školáci jsou těmi posledními, kdo by, alespoň ve svém resortu, o nějaké dohánění vůbec stál. A závist pak už nepřichází v úvahu vůbec. Řekněte sami, kdybyste byli dětmi, byl by pro vás vzorem někdo, kdo má v létě jen nějakých šest týdnů prázdnin?

Přeji hezký začátek nového školního roku!