I Banjo Band Ivana Mládka si občas pomohl vypůjčenou melodií, třeba v případě songu Do hlavy ne

Dixielandová kapela lehce evokující nedostupnou Ameriku, pohodářská ozvěna českého trampingu – a hlavně: předem nevypočitatelná směs humoru chytrého a svobodně blbého, od slovních hříček v textech až po klukoviny a blbnutí celého ansámblu. To je ve velké zkratce část příběhu muzikantské party, která se dala dohromady okolo vystudovaného ekonoma, milovníka jazzu a zdatného banjisty Ivana Mládka.

Neméně důležitými jsou ale i její nahrávky, které v období 70. a 80. let prakticky bez výjimky zvoní muzikantskou precizností, velikým nadhledem a něčím, co je vzácné i po těch desetiletích, která vzala s sebou unuděnou náladu i kulisy doby – svěžestí a taky originalitou.

A vůbec to nezpochybňuje ani skutečnost, že si „Mládkovci“ nezřídka trochu pomohli melodiemi vypůjčenými ze zlatých časů hudby, kterou měli tak rádi (a s nimi i jejich publikum).

V případě písničky Do hlavy ne Banjo Band sáhl po nahrávce z roku 1934, která se původně jmenovala What´s The Reason (I´m Not Pleasin´ You) a nikdo v ní nikoho netloukl. V legraci je ale vše dovoleno. Nebo aspoň ještě donedávna to tak bylo.

Původní píseň, jak ji nazpívali Pinky Tomlin a Betty Rothová za doprovodu orchestru Jimmieho Griera, a předělávku Banjo Bandu Ivana Mládka můžete porovnat v rubrice Písničky z cizí kapsy.

Spustit audio

Související