Hana Hosnedlová: Vánoce 2019

18. prosinec 2019

Čím jsem starší, tím méně mne příslušný šrumec okolo vánočních svátků přitahuje. Nicméně i tak se mi  vybavují vzpomínky na Vánoce mého dětství. Tehdy sice byl problém naplnit toužebná dětská přání – zboží nebylo mnoho a věci se těžce sháněly v předlouhých frontách, ale uměli jsme se z nich asi o to víc radovat.

Tu pravou předvánoční atmosféru však pro mne symbolizovaly vůně. Nezaměnitelné, jedinečné vůně domova. Maminka s babičkou upletly dvě obrovské máslové vánočky s rozinkami a mandlemi a my děti jsme je vezly na vysloužilé dětské kárce o dva bloky dál do soukromé pekárny.

Do naší sporákové trouby se prostě nevešly. A když jsme je pak vezly upečené domů, bojovaly jsme s pokušením uštípnout alespoň kousek té voňavé dobroty.

Už několik týdnů před Štědrým dnem se peklo po odpoledních a nedělích cukroví, aby se odleželo. To jsme pak společně s maminkou zdobily a mlsaly rozdrobené kousky.

Rodiče v práci dostávali kolekce a čokoládové figurky z nich se pak věšely  na stromeček. Doplňovaly je kousky želé a hlavně takzvané salonky. Byly to bonbony balené ve střapatých barevných papírcích s kouskem staniolu, které se pak urovnaly a schovaly na další rok. Někde do nich balili kostky cukru, u nás domácí  fondán, což byl v podstatě také přetavený cukr s trochou barviva.

Samozřejmě nesměl chybět vaječný koňak, který se pro nás děti dělal bez rumu. A na Štědrý večer se pak k tomu přidružila vůně smažených kapřích řízků. Tyhle směsice aromatických požitků společně s vůní jehličí pro mne znamenaly skutečné Vánoce a mám je v paměti uložené navždycky. 

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.