Hana Hosnedlová: Sokol

Chodili jsme na cvičení „do Sokola“ dvakrát týdně a chodili jsme tam moc rádi. On to byl vlastně takový malý pravidelný rituál. Sokolovna byla od mého bydliště vzdálená zhruba dva domovní bloky a cesta vedla kolem krámu s potravinami a jinými věcmi - takzvaného konzumu. Tam jsme se nikdy neopomněli stavit pro koňský salám. Deset deka bylo za korunu a chutnal opravdu jedinečně - nikdy později už jsem takovou dobrotu nejedla.

Nás, holky, vedla cvičitelka Andula, která byla prostě úžasná! Jezdila na motorce, hrála na trumpetu a taky pozemní hokej. A uměla nás srovnat! Jen výjimečně nám odpustila nepříliš oblíbenou rozcvičku s prostnými, po které následovalo cvičení na nářadí. Nejraději jsme měly švédskou bednu a ribstole, menší oblibě už se těšily kruhy a co jsme vůbec nemusely, byl šplh na laně.

Na závěr pak jako za odměnu byly míčové hry, na které jsme se vždycky hrozně těšily. Obvykle to vyhrála vybíjená, buď v sále, nebo na venkovním hřišti. Někdy si s námi dali „vybíku“ i kluci, a to jsme pak spoléhaly na naše přebornice, které dokázaly chytit i tu největší „pecku“. Domů jsme chodívaly občas odřené, se šrámy a  modřinami z míčových bitev, ale nadšené a šťastné.