Goya je slavné jméno v malířství a také v hudbě – díky populárnímu belgickému kytaristovi s dobrým srdcem
Goya, to je jistě jméno velmi dobře známé všem milovníkům výtvarného umění. Nosil ho španělský malíř a rytec z období romantismu. Jako pseudonym si pak toto jméno vybral populární belgický kytarista Francis Weyer.
François Edouard Weyer Goya se narodil v belgickém městě Liege. Jeho otec byl profesionálním muzikantem, a syn se vydal podobnou cestou s tím, že jako hudební nástroj zvolil klasickou kytaru.
V šedesátých letech se Francis Goya stal členem rockové skupiny Liberty Six a postupem času se vypracoval ve vyhledávaného studiového kytaristu nejprve v zemích Beneluxu a posléze i v dalších zemích světa. V sedmdesátých letech se prosadil na hitových žebříčcích s nahrávkou s příznačným názvem Nostalgia.
Postupem času si tohoto kytaristu oblíbili posluchači nejenom v západní Evropě, ale také v Japonsku, jižní Africe i Rusku a jeho desky vycházely ve značných nákladech.
Malý výběr nahrávek Francise Goyi uvádíme citátem jeho slov: „Kytara přináší únik od reality spolehlivěji než jakýkoli jiný nástroj. Snadno s ní sklouznete do světa snů. V tak pramálo romantické epoše, jako je ta naše, právě tohle všichni potřebují.“
První skladbou v sestavě Vlídných tónů bude onen první a vlastně největší hit kytaristy zapojeného do řady charitativních projektů Francise Goyi, jímž je Nostalgia. Po něm přijdou na řadu další oblíbené položky jeho repertoáru Daddy´s Bolero, La Playa nebo filmová Cavatina.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
