Eva Kadlčáková: To už pro mě není

Starý pán stál bezradně u přepážky a marně se snažil pochopit princip bezhotovostní platby za telefon. „A pak půjdu na poštu,“ ujistil se. „Ne, na poštu nemusíte, stačí když…“ pravil úředník a zopakoval pánovi všechny informace.

„A pak půjdu na poštu,“ dospěl k závěru stařec. Úředník byl trpělivý a vzal to celé znovu. Zbytečně. Když starý pán odcházel, nesouhlasně kroutil hlavou a bylo zřejmé, kam míří. Na poštu. Ta tu byla, už když se narodil. Té rozumí.

„To stáří, viďte,“ povzdychla jsem postupujíc na jeho místo. „A to až budem starý my, bude to ještě horší,“ odtušil muž za přepážkou, „do banky se bude volat čipem v uchu…“ Oba jsme se zasmáli a mě to přivedlo: k úvaze o budoucnosti.

A o stáří. Potkáváme se s ním neustále, starých lidí den ode dne přibývá. Jsou zmatení, dezorientovaní, svět se jim před očima neskutečně zrychlil. K čemu jsou všechny ty čudlíky? Dotykové displeje, bezdrátové přístroje? Ještě se bojí pomyslet na e-mail, natož, aby pochopili virtuální svět sociálních sítí. „To už pro mě není,“ známe od našich babiček. Ale ruku na srdce: kolikrát jsme i my, a to je nám teprv přes čtyřicet, museli odmítnout přísun novinek a informací slovy: „To mi ani nevysvětluj, to už je na mě moc!“

Pokrok prodlužuje stáří. A ke vší hrůze nejenom směrem dozadu, ale i dopředu. Staří jsme hned, jak poprvé vyslovíme: „To za nás nebejvalo.“

Vyplývá z toho, že kromě čipů v uchu čeká lidstvo i předčasné stárnutí. Na jedné straně nám bude medicína nabízet stále neuvěřitelnější prostředky na prodloužení života: naklonované orgány, dlouhověké geny, hormony mladosti. Na straně druhé se kolem nás technologický rozvoj rozběhne takovou rychlostí, že se za ním ani nestihneme otočit. Ještě zdaleka nebudeme potřebovat francouzskou hůl, a už se budeme muset opírat o berle manuálů, operátorů a dětí do deseti let. Ještě udržíme moč, a už nejsme soběstační: kvůli každé prkotině jsme odkázáni na pomoc druhých. Kolik z nás ovládá možnosti operačních programů svým notebooků? Kdo z nás umí využít všechny funkce svého mobilního telefonu? A zároveň: kdo se bez toho všeho dnes dokáže obejít?

Nedávno mi kamarádka přivezla ze západní Evropy dárek: malé, úplně maličké vyšívání rokokového obrázku pro šikovné hospodyňky. Vybalila jsem ho a kromě předstřihaných nití a kousku kanavy jsem tam nalezla i návod zvící plakátu. A na něm názorně: jak navléci nit, jak uzlovati uzlík a kterak křížiti křížkový steh! To vše v příslušných unijních jazycích. Pro ještě větší názornost byl přiložen proužek papundeklu s důmyslnou perforací a šipkami, kudy steh vésti, hodláme-li si jej vyzkoušeti. Evropská unie zjevně vychází z předpokladu, že si ve vyspělé civilizaci už neumí nikdo nic udělat vlastníma rukama, nezná základní výrobní prostředky a vlastně nepoužívá mozek. A tak věnovala výrobku péči mnoha strojů. To už je na mě moc! No to je magořinec! To za nás nebejvalo! A…

…konec není v nedohlednu.

Spustit audio