Eva Kadlčáková: O závislosti na počasí

Však to tu také celé letošní jaro vypadalo jako v deštivém Londýně. A pak počátek léta provázený tropickými vedry – není divu, že už nemůžeme jinak. Nebýt vlády, nevím, o čem jiném bychom mluvili než o počasí a na čem jiném bychom byli závislí...

Jedna věc je totiž o počasí klábosit a druhá podřizovat mu svůj život. Přičemž s množstvím povětrnostních vrtochů naše závislost pochopitelně roste. Další podmínkou je pak osobní termoregulační systém.

Znala jsem pána, který chodil i v zimě v krátkých kalhotách a tvrdil, že se obléká vlastně jen kvůli lidem. Bylo mu takové horko, že by ze sebe nejraději všechno strhal. Mně, zimomřivé osobě, se zdálo, že on tedy na počasí rozhodně závislý není. Hloupost. Jednoho krásného letního dne, kdy jsme my ostatní prostě jenom odhazovali svršky, jeho srdce nápor vedra nevydrželo a duše se navždy osvobodila z toho horkokrevného těla.

Řada z nás, jak jsem naznačila, má problém opačný. Málokdy je pro nás takový hic, abychom se vůbec zahřáli. Moje mami nedávno prohlásila, že teď, ve stáří a v nemoci, je jí pořád chladno. A že se to nedá snést. Ale dá, mami, povídám, mně je zima celej život! Pšíkám i v sauně.

Nejhorší závislost na počasí je ale asi psychická. S tou nic neuděláte. Teplý nebo žádný oděv, horký čaj ani ledová káva, posezení ve stínu stromů ba ani nahřívací dečka přes ztuhlé prsty na nohou ji nespraví.

Eva Kadlčáková: O závislosti na vůdci

• Upravit
• Smazat

Už jste si někdy pomysleli: Ten by bez tý svý víry, strany, ideologie nemoh‘ bejt? Pak jste asi přemýšleli o někom, kdo je adeptem na titul „fanatik roku“.

Deka je na duši a postará se o ni podzimní, zimní nebo dokonce – a paradoxně s největší intenzitou – jarní počasí. Venku rozkvétají první kytky a vy setrváváte ve smutku, v nicotě a v letargii. Síly do života se vám nedostává, obsah pojmu radost jste už dávno zapomněli. Vezmeme-li v úvahu, že vyjmenovaná roční období tvoří tři čtvrtiny roku, prožíváte peklo na zemi. Proti takové závislosti na počasí je každá rada drahá...

Ale jedna, diskutabilní sice, ale účinná rada by tu snad přece jen byla: happy pill, jak říká moje americká sestřenice. Pilulka štěstí, jak říká moje česká doktorka. Moderní antidepresivum, kterého v indikovaných případech prý netřeba se bát.

To byste koukala, dokládá v odpovědi na můj vyjevený výraz, jak po ní lidi rozkvetou. Jako jarní louka! No to je nápad! Že bychom vyměnili jednu závislost za jinou? Námět na další fejeton...