Eva Kadlčáková: Guerilla poetring

Blaženě jsem se posouvala nedělí. Tohle miluju. Takovou pouliční poezii. Když fór, imaginace a počasí jdou ruku v ruce. Když nás nenásilně baví. Jako ta krajková dečka, mandala jakási, to zhmotnění babičkovské filosofie, co je už rok namalované na křížení chodníků, kudy procházím.

A jako ty sochy spěchajících úředníků, co ustrnuly v pohybu v ústí pěší zóny. Jako ten vodotrysk, co za pár dní, až se ještě víc oteplí, znovu vyvře. A v neodhadnutelném intervalu zintenzivní svůj proud, aby děti, co přes něj skáčou, mohly s výskotem a zamáčeným klínem utíkat domů.

„Jdeme domu za mamkou, za mamkou, za mamkou,“ zpívají si tatínek s holčičkou, když je míjím, a malá poskakuje otci kolem ruky jako opička na gumičce, „a dáme si obídek, obídek, obídek,“ slyším za sebou. „A pustíme si pohádku, pohádku, pohádku,“ pokračuje písnička. „A pak si pustíme daaalšíííí!“ doplní holčička a všichni se rozesmějeme. Otočím se po nich. Je to strašně milý!

Eva Kadlčáková: Konec sexu ve městě

• Upravit
• Smazat

Nekonečný seriál skončil. Běžel ve smyčce na jedné televizní stanici už roky. Před ní na jiné a předtím na dalších. Sledovala jsem ho od mládí. Za tu dobu znám každý díl.

I já už jsem skoro doma. Mě teda s obědem nikdo nečeká, ale fenykl na másle, moje oblíbený ženský jídlo, co provoní byt perníkem, je hotový coby dup. Naleju si k němu sklenku růžového vína, do drobné, křehce zdobené sklenky po babičce, a sednu si s tím vším na balkon.

Vím, že babiččina filosofie by tenhle luxus zahálky uprostřed dne nikdy neschválila, ale den je krásný a snad to chápe i babička, tam v prostoru 4ever, že DNES je den, který se na nás usmál. A že by byl hřích, kdyby člověk jen tak nebyl, nepozoroval a nenaslouchal.

A tu připochoduje pod okna pán, vytáhne z igelitky svoje víno, v jedenapůllitrové petce, přihne si a spustí:

 „Vyhrál jsem válku,
a to mi stačí.
Avšak:
má žena je s jiným v jináči!“

Tak tomu říkám guerilla poetring forever. Nedělní chvilka vpravdě partyzánské poezie. Děkuju!