Eva Kadlčáková: Chvála plavání

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03684347.jpeg

Šla jsem si tento týden zaplavat, mimo jiné i proto, abych vymyslela, o čem bude nový fejeton. A jak tak plavu, jak si tak báječně pod tou vodou žiju, sleduju čáry pod sebou a nad hladinou se zplna hrdla nadechuju, najednou je mi nad zářivky jasné, že tento fejeton bude o plavání.

Plavání je totiž neuvěřitelná věc. Zatímco na ptáky jsme my suchozemci krátký, s rybami aspoň trochu souznít umíme. Když chceme a naučíme se to, pak se dokážeme pohybovat ve vodě, jsme schopni neutonout v hloubce a dokonce se do ní spolu s rybami na chvíli ponořit. Voda nám to – za normálních okolností – mnohonásobně oplácí.

Zaprvé nás nádherně nadlehčuje. I tlouštík si v ní připadá jak bójka, navíc je známo, že tuk se drží nahoře na polívce, a tak i můj zadek, když plavu prsa, kouká z vody jako ostrov a musí to být neobyčejně srandovní, ale já to naštěstí nevidím, jen vnímám, jak mi ho vlnky příjemně omývají…

Zadruhé regeneruje. Lidské tělo je už tak z pětasedmdesáti procent tvořeno vodou. Voda je mu tedy přirozená, cítí se v ní dobře a vyloženě pookřeje. Svaly se uvolní, během plavání se krásně procvičí, posílí i protáhnou. Děkuju rodičům, že mě strčili do rybníka už jako miminko. Pohyb ve vodě je mi stejně blízký, jako po souši. A někdy je i snazší.

Ano, to je další výhoda plavání. Jestliže s ním srostete, jde vám skoro samo. Jen se položíte na hladinu, voda vás nese a vy se v ní vlníte, občas vykopnete ploutví a to celkem stačí. Vždycky jsem učila své děti, že klíčem k úspěšnému plavání je splývání. A tak je teď s pýchou sleduju, jak si razí cestu bazénem dlouhými tempy, šetří síly a tak nějak mimochodem předjíždějí a předjíždějí…

Radost z plavání máte totiž taky, když plavete dobře. Když to prsama (a nejen o prsa) nandáte chlápkovi, co supí vedle vás kraulem. Radost je ovšem i to, když kolem vás plavou všichni skvěle. Protože můžete být hrdí, že u nás prostě funguje tělesná výchova. To vůbec není běžné, u jiných národů světa, aby tam uměl plavat prakticky každý.

Na plavání je rovněž fajn, že kromě uvolnění vám nabídne i příležitost dát si pořádně do těla. Kdo si myslí, že se ve vodě nelze zpotit, ten ještě nikdy nepřepnul na turbo. Proto nemůžou být plavečáky tak vyhřáté, jak by si představovali ti, co se tam přišli jenom cachtat. Plavcům by se udělalo špatně. Jako mě ve vířivce, kam se ti lenoši naštěstí přesunuli a uvolnili dráhy!

No a konečně, ve vodě se dá báječně přemýšlet. Jste tam jen sami za sebe, sami se sebou, tiší jak ty ryby. Téma pro fejeton se uprostřed záporných iontů zrodí samo. A problémy v hlavě se hravě roztřídí na podstatné a nepodstatné. Řešení je najednou průzračné jak ta chlorovaná voda.

Někdy ale ne: Jednou jsem po plavání napsala svému milému: neodplavalo to, ani v páře se to nevypařilo. A myslela jsem trápení, které jsme tehdy spolu měli. A kvůli kterému jsme se ještě téhož večera rozešli. Voda není všemocná. Ale je chytrá. Co v ní nevyřešíte, řešení nemá…

Spustit audio

Odebírat podcast

Související