Eliška Novotná: Řvouni
Známe to všichni: maminka s odrostlejším capartem v kočárku nebo vlekoucí ho za ruku a dítě, které řve, ječí, kope, slzí a je vzteky bez sebe, protože evidentně není po jeho.
Kolemjdoucí, spolucestující, spolučekající a tak, prostě lidé okolo, dělají jakoby nic, ale „vzduch by se dal krájet“ a maminka by se „hanbou propadla“.
Domluvy, vysvětlování, vyhrožování, slibování a nakonec ani mlčení a hledění kamsi mimo nepomáhá. Malý řvoun se ve svém křiku zabydlel a není cesty zpět.
Podle mé zkušenosti to maminka nakonec vzdá a prostor i s děckem opustí. Co se děje pak nevíme, a pokud jde o mne, raději to ani vědět nechci - s poraženým mám vždycky soucit.
Někdy si ale říkám, že moci si občas pořádně od plic a zplna hrdla zařvat, nemusí být tak špatné. Jen tak, nevysvětlitelně a po svém, jako to děťátko.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
