Eliška Novotná: Panenky
Nedávno jsem si uvědomila, jak málokdy vídám v parcích nebo na ulicích holčičky s kočárkem pro panenku, což bývalo za mého dětství běžné.
Panenky jsme oblékly, navlékly jim ručně šité botičky (ty se kupovaly v hračkářstvích), přikryly je nažehleným plymem a pak jsme si s nimi cestou nebo na lavičce povídaly.
Teď míjím malé děti se spoustou různých „dopravních prostředků“: mají odrážedla, koloběžky, tříkolky, kola s přídavnými kolečky a mnohdy jsou na nich taženy či přidržovány dospěláky.
Všechny jsou pěkně oblečeny, načesány, od pohledu vymydleny a újmy na jejich vzhledu jsou evidentně situační a dočasné. Snaha rozlišit, zda jde o chlapce nebo dívenku mě už dávno opustila. Nepochybuji, že mají vesměs doma Barbíny a spoustu věcí k nim, leč in a outdoorové aktivity jsou nyní zřejmě striktně rozlišovány.
Moc jim všechnu tu rozmanitost, pohyb a péči přeji. A také doufám, že dávají občas alespoň u otevřeného okna těm svým anorektickým panenkám loknout čistého vzduchu!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
