Eliška Novotná: Ber dej
Protože jsem se stěhovala do malého bytu, rozdávala jsem několik posledních měsíců zelené pokojové rostliny. Některé jsem měla i desítky let a loučení s nimi nebylo lehké.
Smířila jsem se ale s ním a věřila, že obdarovaným budou také dělat radost. O některé byl velký zájem a přítelkyně si je zamlouvaly dlouho dopředu, ale několik jich do posledních dnů zbývalo.
Tak jsem je odvezla na veřejné prostranství s cedulkou „k rozebrání“ a do druhého dne opravdu zmizely. Žádnou z těch více než třiceti rostlin jsem tedy nemusela vyhodit – byla jsem spokojená.
Do nového malého bytu jsme tak odvezli rostliny v menších květináčích, každá z nich je pro mne spojená s nějakým hezkým příběhem. Dvě přemístění nezvládají, každý den sleduji, zda přece jen neožijí.
Když mě navštívila dávná přítelkyně, vešla s velkou taškou. „Do nového bytu něco nového, říká se to tak, ne?“, pravila. „Tak jsem si říkala, že asi všechno máš a co by ti tak udělalo radost.“ A vyndala z té tašky ztepilou zelenou rostlinu.
Ano, měla jsem radost, vždyť ten koloběh dávání a přijímání darů k životu patří – a mohli byste snad bez komentáře nepoděkovat?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
