Dotyk s operetní klasikou Jacquese Offenbacha, ale též s komisařem Maigretem v instrumentálkách

4. říjen 2022

Vlídné tóny budou tentokrát patřit příjemným instrumentálkám dvou britských kapel. První z nich měla geografický původ ve východní Anglii. Jejím vůdčím členem byl bubeník Peter Jay, jehož jméno se dostalo i do názvu skupiny – Peter Jay and the Jaywalkers. Slůvko „jaywalkers“ v angličtině označuje neukázněné chodce.

O instrumentálně velice dobrou kapelu se staral úspěšný, bohužel předčasně zemřelý producent Joe Meek a dopomohl i k největšímu hitu Petera Jaye a jeho Jaywalkers. Jím byla svérázná úprava melodických motivů z operety Jacquese Offenbacha Orfeus v podsvětí pod názvem Can-Can 62, tedy Kankán 62.

Tato číslovka skladbu časově přesně určuje, neboť byla natočena v roce 1962, kdy také vnikla do hitových žebříčků. V pořadu Vlídné tóny uvede malý výběr instrumentálek anglické kapely Peter Jay and the Jaywalkers.

Čtěte také

Podle heraldického ptáka orla si dala název nejenom ona veleslavná kalifornská pop-country-rocková kapela s Donem Henleym a Glennem Freyem v čele, ale také o dost dříve čtyřčlenná formace z anglického Bristolu.

Britští Eagles pod vedením kytaristy Terryho Clarka vznikli před čtyřiašedesáti roky v mládežnickém klubu Orlí hnízdo v Knowle West v Bristolu. Zájem čtyř mládenců z anglického Bristolu od začátku směřoval hlavně k instrumentálkám pod vlivem zámořských kapel jako Ventures nebo Fireballs.

Velmi důležité bylo to, že si tuto kapelu oblíbil známý, původem australský skladatel filmové a televizní hudby Ron Grainer. A chlapce vzal jaksi pod svá ochranná křídla a také jim poskytnul možnost natočit jeho starší skladby, třeba melodii z televizního seriálu s komisařem Maigretem.

autor: Jiří Kasal
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.