Hudba surfařských prken i s hitovou instrumentálkou Misirlou proslavenou filmem Pulp Fiction

9. srpen 2022

Je čas vrcholného léta, a tak je správné se v úmorných vedrech zvlažit. S vodou, pravda mořskou slanou, s písčitými plážemi, razantně hřejícím sluncem a s opálenými dívkami a mladými ženami a také sportováním na surfařských prknech byl přirozeně spojen hudební styl postavený na přizpůsobeném rokenrolu pokrývající časově první polovinu šedesátých let.

Tento styl měl v zásadě dvě větve – vokální, představovanou slavnými Beach Boys nebo dvojicí Jan and Dean, a pak instrumentální směr, kterému se věnujeme ve Vlídných tónech. Nabízíme kolekci několika výraznějších a dnes už klasických hitů takzvaného surf soundu.

Jak jeho vokální, tak instrumentální podoba měly společný optimismus, bezstarostnost, až naivitu i jednoduchost a přímočarost.

Surfařskou rozpálenou hudební přehlídku otevřeme jedním z největších hitů tohoto stylu. V roce 1963 oslovila miliony mladých lidí čtyřčlenná kapela z Kalifornie s příznačným jménem Surfaris s instrumentálkou Wipe Out nazvanou podle výrazu ze surfařského slangu značícího pád nebo sražení surfového prkna při jízdě na vlně.

Oblíbený byl zvláště začátek instrumentálky. Táta jednoho z kytaristů Surfaris našel v zadní části studia kousek překližky, který baskytarista Pat Connolly v nahrávce jaksi rozštípnul, aby napodobil praskající surfařské prkno, následoval šílený smích a slova „Wipe Out“, která pronesl manažer kapely.

Instrumentálka Wipe Out je jedním z hitů letní půlhodinky. Dále mimo jiné zazní skladba Misirlou proslavená dlouho po svém vzniku filmem Pulp Fiction v podání „krále surf kytary“ Dicka Dalea a jeho Del-Tones.

autor: Jiří Kasal
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.